O zbourání rozhodl v Rychnově nad Kněžnou soukromý majitel, město nemohlo zasáhnout. V této teď už zchátralé chaloupce v soukromém držení, která nebyla chráněnou kulturní památkou, v místní rázovité části Láň na jaře 1914 gymnazisté parodovali tehdy populární učitelská pěvecká tělesa. Největší sláva později osmičlenného kabaretu Kocourkovští učitelé vrcholila ve 30. letech 20. století. Už za tři týdny secvičování podnikalo dvanáctičlenné studentské pěvecké sdružení tournées po okolních vesnicích. Teprve však po 1. světové válce vystupovali dva z těchto studentů Josef Káš a Svatopluk Venta v kabaretu Červená sedma jako členové Pěveckého sdružení učitelů kocourkovských (PSUK) čili Kocourkovští učitelé. Do roku 1958 měli 1390 veřejných vystoupení (mj. v Rychnově nad Kněžnou devětkrát, v Dobrušce sedmkrát a v roce 1947 vystupovali i na Dnech československé kultury v Londýně), zpívali v šesti filmech, např. Kariéra Pavla Čamrdy (1931), U nás v Kocourkově (1934), Katakomby (1940) a Z českých mlýnů (1941), vytvořili 150 původních skladeb, natočili 18 gramofonových desek a na rozdíl od V+W byli nepolitičtí. Někdy s nimi zpíval Vlasta Burian, který byl sice ve fraku jako ostatní, ale s nahou hrudí a místo not si držel náprsenku. Kolem roku 1930 angažoval Kocourkovské učitele i původní Radiojournal, kde působil v hudební sekci Anatol Provazník, zase Rychnovák. Tímto technickým prostředkem stali se Kocourkovští učitelé známými po vlastech českých. Drželi se až do let padesátých, kdy jim byly zakázány černé fraky a mohli zpívat jen v civilním obleku. Z jejich repertoáru: Otoman a lesní panna, Balada o hřídeli osmkrát zalomené a Balada na váhu.