"K požáru suché trávy vyjeli v sobotu krátce po jedenácté hodině dopoledne profesionální hasiči z Jaroměře a místní dobrovolní hasiči. Pálení trávy se vymklo kontrole a plameny se začaly nekontrolovatelně šířit," uvedla tisková mluvčí krajských hasičů Martina Žahourková. Požár zasáhl plochu zhruba 20 metrů čtverečních zahrady. "Hasiči požár uhasili krátce před půl dvanáctou dopoledne. Při požáru nedošlo ke zranění osob ani škodě na majetku," dodala mluvčí. Vypalování trávy je v České republice zakázáno hned třemi zákony. Zákonem o ochraně přírody a krajiny 114/92 Sb., dále Zákonem o požární ochraně 91/1995 Sb. a Zákonem o myslivosti 23/1962 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Míra škodlivosti vypalování trávy je dána ročním obdobím. Největší škody působí vypalování trávy ve vegetační době a na podzim. V zimě a brzy na jaře jsou škody na rostlinách a živočiších menší. "Vypalování trávy má největší dopad na živočichy, kteří se pohybují pomalu nebo na hmyz v různých stádiích vývoje. Požár lokality způsobí úhyn a následný pokles populací i u ostatních živočichů jako např. obojživelníků, plazů, některých druhů mravenců," uvedl Vilém Řiháček z ekologické poradna Veronica Brno. Negativně působí vypalování trav také na rostlinná společenstva a půdní mikroorganizmy. "Vypalováním se ničí především kulturní a kvetoucí rostliny, a naopak se zvýhodňují nežádoucí druhy trav," dodal Řiháček. Výsledkem vypalování trávy je podle odborníků snížení druhové rozmanitosti společenstev rostlin, živočichů, mikroorganizmů a zvýšené riziko vzniku požáru. Podle nich neobstojí ani argument, že popel je dobrým hnojivem. "Popel velmi často odnese vítr či splaví déšť, takže se potřebné živiny obsažené v popeli do půdy stejně nedostane. Naopak ponecháním staré trávy dochází k postupnému rozkladu a následnému uvolňování živin do půdy," uzavřel ekolog.