Vypalování trávy je zakázáno hned několika zákony, především zákonem o ochraně přírody a krajiny, dále zákonem o požární ochraně a zákonem o ochraně ovzduší. Zákaz vypalování a spalování trávy je navíc zakotven i v obecně závazných vyhláškách některých obcí. Oheň o teplotě až 800 stupňů Celsia vedle rozsáhlého poškození přírody může ohrozit život toho, kdo trávu vypaluje. "Tato metoda zahradnické práce může vést k nejtragičtějším koncům. A právě takové smutné události plní i hasičské statistiky. Někdy stačí podcenit i silný vítr a plameny se velmi rychle rozšíří a může zcela obklopit a odříznout tak cestu osobě, která takové nezahradnické práce podniká. Dým pak může člověka i zadusit," uvedla tisková mluvčí pardubických hasičů Vendula Horáková. Pomineme-li nebezpečí vzniku požáru, je třeba uvědomit si jakým způsobem ohrožuje tento způsob jarního úklidu přírodu. Velký žár, který při hoření trávy vzniká, může způsobit zničení většiny vývojových stádií hmyzu nebo dokonce jejich úplné vyhubení, kouřové zplodiny ohrožují živočichy sdružující se na stromech a keřích až do výšky tří metrů. Na vypalování trávy doplácejí i chránění čmeláci, kteří přezimují v mělkých myších dírách. Ničivý dopad má vypalování také na plazy, z nichž převážná většina patří mezi ohrožené druhy. Ve stanicích pro handicapované živočichy každý rok končí i pár zvířat s popáleninami, často se jedná o ježky. Negativní dopad vypalování trav se netýká pouze živočichů, ale také rostlinných společenstev a půdních mikroorganizmů. "Popel ze spáleniště je navíc velmi často rozfoukán větrem nebo jej splaví déšť, takže se potřebné živiny do půdy nedostanou," uvádí ve své tiskové zprávě Ekologické centrum Most. Ve všech ohledech je lepším způsobem ponechání staré trávy, která se rozloží a živiny se pozvolna uvolňují a navíc obohatí půdu o velmi důležitou organickou složku. Aby trávník dobře vypadal je nejlepší trávu vyhrabat a zkompostovat.