Když se spojí dokonalý hlas, violoncello a klavír

Štefan Margita na pódiu vsadil na komorní, ale o to působivější obsazení. Dokonalý hudební dialog s ním vedli dva špičkoví instrumentalisté – violoncellistka Iris Moris a klavírista Karel Vrtiška. Spojení Margitova suverénního projevu s hlubokými, tklivými tóny violoncellové linky a precizním klavírním doprovodem fungovalo naprosto bezchybně.

Z fotografií je jasně patrné, jak čisté a elegantní toto pódiové uspořádání bylo. Žádná obří show plná technických efektů, ale poctivé, průzračné muzikantství, kde záleží na každém detailu, dynamice a výrazu tváře. Osobně mě na podobných recitálech vždycky fascinuje ta neuvěřitelná blízkost, kdy interpretům vidíte přímo do očí a hudbu vnímáte celým tělem.

Štefan Margita je známý tím, že si dokáže publikum okamžitě podmanit svým šarmem, humorem a milým, srdečným slovem. Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Mezi jednotlivými skladbami promlouval k divákům s obrovskou pokorou a bezprostředností, čímž bleskově smazal jakoukoli pomyslnou bariéru mezi jevištěm a hledištěm.

Reakce publika ve Voděradech byla fantastická. Každou píseň odměňoval zaplněný sál bouřlivým a nadšeným potleskem. U známějších melodií navíc atmosféra gradovala, když se lidé k interpretům spontánně přidávali svým vlastním zpěvem. Domů tak všichni odcházeli s pocitem, že prožili něco výjimečného – večer, kde se potkala špičková kultura s upřímnou radostí. Výborná organizace a skvělé publikum zkrátka vytvořily kombinaci, na kterou se bude dlouho vzpomínat.