Abychom byli přesní, homologace je proces, kterým musí bezpodmínečně projít každý nový model auta ještě před tím, než je oficiálně uveden na trh. Představuje to dlouhou a nesmírně náročnou cestu, na jejímž konci čeká zlatý grál automobilek – takzvaný certifikát o schválení typu vozidla. Kdyby tento certifikát výrobci nezískali, jejich výrobní linky by zely prázdnotou, protože právě tento dokument je absolutní podmínkou pro uvedení vozidla na trh.

V podstatě jde o nezbytné ověření toho, že auto splňuje všechny přísné legislativní předpisy, které se týkají především bezpečnosti posádky, emisí a řady dalších požadavků na jednotlivé systémy. A aby to nebylo jednoduché, legislativní požadavky se samozřejmě liší podle konkrétních trhů – jinak vypadají přísné zkoušky pro Evropu, a úplně jinak například pro Austrálii nebo země Perského zálivu.

Zajímavé je, jak se takové auto schvaluje. Není to tak, že by inženýři přivezli hotový vůz a někdo jim na něj dal rovnou razítko. Celý systém funguje spíše jako pyramida.

1. Stupeň: Komponenty
   Všechno začíná u jednotlivých součástek. Zhruba padesát dílů, mezi které patří například skla, bezpečnostní pásy, světlomety nebo pneumatiky, se homologuje ještě přímo u dodavatele, který za ně nese zodpovědnost. Automobilka tyto certifikáty bezpodmínečně potřebuje k dalším krokům.
2. Stupeň: Systémová schválení
   Následně se testuje celé vozidlo. Zde se ověřuje splnění dalších zhruba šedesáti celosvětových předpisů a norem EU. Automobilka může sice použít homologovaný světlomet od dodavatele, ale musí si nechat schválit jeho správné umístění (např. do správné výšky) a bezchybnou funkci. Podobně se kontroluje třeba zakrytí kol blatníky nebo pevnost úchytů pro bezpečnostní pásy.

Celý tento kolotoč navíc neprobíhá jen tak "doma", ale pod přísným dohledem nezávislých technických společností, jako je například TÜV SÜD nebo DEKRA.

Jakmile jsou úspěšně za námi náročné nárazové testy (kde se mimo jiné testuje pohlcení energie nárazu maketou hlavy, aby nedošlo ke zranění) a přísné měření emisí, vstupují tato dílčí schválení do finální fáze – celoevropského schválení.

Výsledná dokumentace je hotová bichle, která má klidně i 200 stran. Ale pozor, dílčí dokumenty (například k již zmíněným emisím) mohou obsahovat další stovky stran. Až na základě tohoto obřího spisu získá každý vyrobený vůz dokument zvaný COC (Certificate of Conformity). To je pomyslný „rodný list“ auta, který zaručuje, že jej vůbec můžete přihlásit do registru vozidel a dostat na něj registrační značky.

Zajímavostí je, že práce homologátorů nekončí ani tehdy, když auto už vesele jezdí po silnicích. Vozy se totiž v rámci modelové péče modernizují, a to až dvakrát do roka. Pokud jde o relevantní změnu, musí se schválení aktualizovat.

Když vyjde třeba nová verze Sportline, žádá se o rozšíření schválení. A pokud auto dostane nový, těžší motor? Celý proces měření emisí, hluku, a dokonce i nárazových zkoušek a zkoušek brzd začíná nanovo.