Její nákup zahrnuje dům č. p. 177, tedy vstupní trakt, legendární historický sál, samotnou hospodu, sklepení a přilehlý dvorek. Co mě osobně na celém projektu velmi těší, je domluva se sousedy. Sousední část komplexu (č. p. 178) totiž koupil jiný investor, se kterým již panuje shoda na vzájemné a funkční spolupráci obou domů.

Až se z budovy opráší prach a sutiny, klíče od provozu převezme obecně prospěšná společnost Smetanova Litomyšl. Podle ředitele festivalu Michala Medka dům poslouží jako přirozená spojnice mezi historickým centrem a zámeckým návrším.

Náplň bude opravdu pestrá. Chystají se zde koncerty, divadelní představení, výstavy i komunitní akce. A co by to bylo za „Orla“ bez piva? Plánuje se i tolik očekávaný návrat hostinské činnosti, tentokrát nejspíše ve formě divadelního klubu.

Než se ale poprvé rozhrne opona, čeká všechny zúčastněné obrovský kus práce. Budova je na tom zkrátka bledě. Podle prvních odhadů se musí kompletně vyměnit nejen střecha, ale i nosné konstrukce.

Harmonogram je i přesto nastavený poměrně optimisticky:

• Léto 2026: Pokud se podaří zajistit statiku, mohli bychom se dočkat prvních „ochutnávkových“ akcí v provizorních podmínkách.
• Rok 2027: Konec hlavních stavebních prací.
• Rok 2028: Slavnostní otevření u příležitosti 110. výročí republiky a 70. ročníku Smetanovy Litomyšle.

A proč je záchrana Černého orla tak důležitá? Je to naprostý kulturní poklad. Jde o vůbec první veřejnou divadelní scénu ve městě, jejíž sál zmiňuje už Alois Jirásek ve svém románu F. L. Věk. V 19. století tu hrál Josef Kajetán Tyl i legendární Zöllnerova společnost.

Ve dvacátém století se hospoda stala tepnou občanského života. Zastavovali se tu bohémové jako Zdeněk Matěj Kuděj či Bohumil Hrabal, písničkář Karel Kryl, dirigentská hvězda Jiří Bělohlávek, a v roce 1995 dokonce překročil práh i španělský král Juan Carlos s chotí.

Orel zkrátka do Litomyšle patří. A já se už teď těším, až uvidím, jak znovu roztáhne křídla.