Přestože se mezi Čechy zvedla obrovská vlna solidarity, vzniká mnoho iniciativ vyzývajících k nákupu od místních dodavatelů a vláda slibuje jistou formu kompenzace, prognózy nevypadají optimisticky. Jeden z takových rodinných podniků patří Evě Šedinové. Její společnost Elega, která se zabývá výrobou kožených kabelek a doplňků je se svými 70 zaměstnanci největším výrobcem kožené galanterie v Čechách. Tato drobná dáma si na nepřízeň osudu musela zvyknout záhy po tom, co ztratila manžela a ona se tak ve čtyřiatřiceti s malým dítětem stala majitelkou podniku. “Privatizační úvěr 23 milionů korun jsme získali od tehdejší IPB banky a sedm milionů na provoz nám půjčila Záruční a rozvojová banka. Ručili jsme tehdy veškerým svým majetkem,” vzpomíná Šedinová, která do té doby pracovala v Eleze jako vedoucí výroby. S obrovskou pokorou vede společnost i teď, o téměř 30 let později. “Chceme hlavně pokračovat v tradici. Držet si kvalitu výrobků, za kterou se nemusíme stydět, a také dokázat lidem poskytovat práci. Bohužel u posledního bodu dnešní dny ukazují, že je to nelehký úkol. Jsme schopni vyrábět 400 kabelek týdně. Zajistit však tolik práce v těchto dnech je téměř nereálné. Všichni naši zákazníci zavřeli své prodejny, ať už tuzemští, tak ti zahraniční.” Problémem je také to, že hlavní dodavatelé kůže pro výrobu sídlí v Itálii a velká část kabelek se exportuje právě tam a do Německa. “Výrobu kabelek jsme proto museli omezit. Naši odběratelé mají zavřené prodejny, takže kabelky nikdo neprodává. Hledali jsme urychleně práci pro naše zaměstnance a jediné, po čem je aktuálně poptávka, jsou roušky. Museli jsme tedy sehnat materiály a každý, kdo je schopen dělat roušky, vyrábí je,” říká Šedinová. Sama se nebojí zasednout za šicí stroj, kde teď aktuálně tráví celé dny. V tuto chvíli je to jedna z velmi mála možných cest, jak udržet výrobu v běhu. “Snažíme se hledat alternativní produkty výroby, abychom sehnali práci pro naše lidi na co nejdelší dobu. Nikdo neví, jak dlouho tyto problémy zůstanou. Nikdo nemá chuť kupovat kabelky, nikdo neví, co bude,” dodává. Plán na obnovení chodu firmy je prý stejný, jako ten, při jejím založení - hlavně vydržet. “Na pomoc státu se nespoléháme. V sice médiích proběhlo mnoho slibů, ale dokud nejsou peníze na účtě, jsou to pouhé sliby, a tak se snažíme zajistit co nejvíce práce. Věříme v lepší zítřky.”