V roce 2014 se navíc trend snižování počtu dětských obětí otočil, když dopravní odborníci zaznamenali stoprocentní nárůst jejich úmrtí. Každá nehoda, při které zemře nebo je vážně zraněno dítě, je a musí být vnímána obzvláště tragicky. Vždyť „Jde o naše děti“ a o naši budoucnost. "Někdy se pod neštěstím podepíše ojedinělá souhra nepříznivých okolností. Někdy je to ale důsledek špatného vzoru, který děti opakovaně zažily. Chodí-li rodič s dítětem na červenou, pak dítě, až bude chodit samo, bude dělat totéž. Děti si sami od sebe neuvědomí rizika silničního provozu. Je to stejné jako v jiných oblastech našeho života, na silnicích jde ovšem o život! Proto vznikla kampaň „Děláš to taky!“, která chce rodiče varovat před riziky nedodržování pravidel,“ uvádí k této nejnovější kampani ministr dopravy Dan Ťok. Dlouhodobě nás trápí, že se s dětmi v domácím prostředí až tak moc nepracuje směrem k jejich bezpečnému chování, a to nejen v silničním provozu. Chceme proto touto netradiční formou poukázat na to, že špatné příklady rodičů a dospělých obecně mohou být příčinou úrazů a fatálních nehod u dětí,“ říká Martin Farář, vedoucí samostatného oddělení BESIP. Cíl kampaně je jasný - apelovat na rodiče, aby si uvědomili, že svým neodpovědným chováním a špatným příkladem hazardují se životy svých dětí, tedy toho nejcennějšího, co máme.

Dospělí velice často přeceňují schopnosti dětí pohybovat se bezpečně v silničním provozu. Zvláště děti ve věku do 11 let přemýšlejí a jednají jinak než dospělí a jejich pohyb v silničním provozu je pak nevyzpytatelný Pokud se například podíváme do statistik, tak nejčastěji utrpí dítě úraz jako chodec, a to ve věku šest až sedm let, navíc chlapci jsou zraněni třikrát častěji než dívky. Pokud se přibližuje k přechodu pro chodce dospělý, již dopředu analyzuje celou situaci. Dítě naopak vše řeší až v okamžiku, kdy se zastaví před přechodem. Navíc považuje za důležité úplně jiné věci, než jsou ty klíčové. Více ho zaujme to, jaké má auto barvu, než jaká je jeho rychlost a vzdálenost od přechodu. Vzniklou situaci navíc může považovat za hru, kterou okamžitě svým přáním změní a skutečnost také může chápat zkresleně, či zcela nereálně. Prostor, kde je na silnici namalovaná zebra pro přechod pak považuje za bezpečné místo, kde auto prostě musí zastavit. Až do zhruba osmi let věku dítě špatně odhaduje rychlost a vzdálenost, a až zhruba v tomto věku také začíná více rozeznávat nebezpečí. Proto je velmi důležitý nácvik chování dětí v reálném silničním provozu. S dětmi je nutné probírat všechny záludnosti a rizikové situace, se kterými se mohou setkat. V řadě případů ale i malá změna nacvičené trasy může u dítěte způsobit stresovou situaci, kterou nemusí správně vyhodnotit. Pokud dítě chodí po trase, kterou zná, mělo by mít dohled dospělého zhruba do sedmi let. Pokud je však potřeba, aby se pohybovalo po rušných ulicích s víceproudou komunikací, musíme počítat s tím, že to bezpečně zvládne až od nějakých dvanácti let. Nesmíme zapomínat ani na to, že děti jsou pro ostatní účastníky silničního provozu také špatně viditelné. V místech, kde se pohybují děti a je zde silný provoz, řada parkujících aut apod., je potřeba vždy počítat s možností i jakékoliv nepředvídatelné události. Oblečení dětí by proto mělo být pestré, a to nejen v okamžiku, kdy se pohybuje na komunikaci za snížené viditelnosti. V tomto okamžiku by kromě pestrého oblečení mělo na sobě mít i reflexní prvky. Kampaň „Jde o naše děti“ sestává ze série osmi propagačních videospotů, které poukazují na nejčastější negativní příklady (špatné chování při běžných situacích v dopravním provozu) ze strany rodičů vůči svým dětem. Zajímavostí tohoto projektu je i to, že všechny role v klipech hrají děti, tj. i role dospělých – neodpovědných lidí. Cíl kampaně je jasný - apelovat na rodiče, aby si uvědomili, že svým neodpovědným chováním a špatným příkladem hazardují se životy svých dětí, tedy toho nejcennějšího, co máme.