Připomeňme jednoho z vystavujících: Jiří Kaloč (*1944 Sezimovo Ústí), střídavě žijící ve Vrbici u Kostelce nad Orlicí a v Rychnově nad Kněžnou. Buďme za něho asertivní; on by to neudělal: 1994 Cena a medaile Masarykovy akademie umění, 2000 Mezinárodní cena Salvadora Dalího za mimořádný přínos v oblasti výtvarného umění, 2001 Mezinárodní cena Evropské unie (European Union of Arts) za výtvarné umění, 2005 čestný diplom a titul čestný akademik za dílo v oboru malířství mu udělila Národní akademie umění a kultury IL ROMBO v italské Averse, 2003 mu „Evropský kruh Franz Kafka Praha“ předal Evropskou medaili Franze Kafky s diplomem (European Medal of Franz Kafka) za dosavadní uměleckou tvůrčí práci v oblasti malby a architektury; ta ten rok byla udělena čtyřem laureátům – dvěma zahraničním a dvěma českým - dramatikovi Vlastimilu Venclíkovi a Jiřímu Kaločovi. Na dokreslení: Mezi držiteli této medaile jsou i Miloš Forman a Steve Spielberg. Nezapomeňme ani na ocenění jeho vrbického domu, zvaného Socha dům“ na výstavě „Česká architektura 1989 – 1999 očima kritiků“. S Komenským buďme názorní o autorových nástěnných malbách ve vrbickém Domě soše: jejich délka 10 metrů, výška 4 metry a šířka 6 metrů, názvy Tradice (na nejdelší stěně, plné venkovské symboliky) a Současnost (na levé a protilehlé stěně). Asi nepřekvapí, že jejich motivem je krajina kolem Vrbice, lemovaná horizontem Orlických hor. Vrbice, vesnička mezi Kostelcem nad Orlicí a Chocní, ve které Jiří Kaloč tvoří, mu k jeho šedesátinám udělila čestné občanství. Seděli jsme spolu ve vrbickém Domě soše a on vyprávěl: „Uvědomuju si, že všichni říkají: Pane Kaloči, vy jste solitér. Já říkám, to je mnohovýznamové. Solitér byl podle mého názoru i Picasso Avignonskými slečnami. Jestliže tento obraz, vzniklý 1907, berou jako mezník moderního umění, stejně tak Kandinský tím abstraktním akvarelem naprosto přeznamenává abstraktní malbu. Ale Picasso Avignonskými slečnami skutečně vytvořil najednou něco, co v celém vývoji výtvarného umění nemělo žádnou příbuznost, snad ovlivněn černošskou maskou. To bylo úplně o něčem naprosto novém. No - a já se teď usmívám – domnívám se, že mám plno obrazů - viz reprodukce v monografii Zrcadlení nebo třeba Panoramatickou virtuální krajinu, takový zelený podlouhlý obraz. Na něm jsou Orlické hory, neboli naprosto reálná krajina, a v tom je zakomponována virtuální kompozice či chcete-li virtuální nadčasová architektura.“