JAN REJŽEK: Nejen o rychnovské ostudě 21. ledna 2010 Výročí neznamená pouze důležité datum v kalendáři, ale také může zrcadlit, jak si připomínaného člověka vůbec ceníme. Schválně jestli média zachytí, že dnes uteklo pětašedesát roků ode dne, kdy v koncentračním táboře popravili teprve dvaapadesátiletého spisovatele a novináře (taktéž) Lidových novin Karla Poláčka? Já vím, je v tom zádrhel. Dlouho se totiž tvrdilo, že zemřel o tři měsíce dřív v osvětimské plynové komoře. V 90. letech se však podařilo najít svědkyni, účastnici pochodu smrti, která potvrdila, že přežil transport do tábora v dnešním polském Zabrze a napsal tam ještě divadelní aktovku, v níž pamětnice hrála. Teprve pak ho odvezli zesláblého na saních do Gliwice, kde zahynul. Z Rychnova nad Kněžnou mi přišla neuvěřitelná zpráva, jak se staví radní Poláčkova rodného města k jeho památce. Léta nejsou schopni či ochotni nechat opravit fasádu školy, kam chodil. Žlutobílá budova stojí nedaleko kolowratského paláce, byvši vystavěna majitelem panství Františkem Antonínem Kolowratem Liebštejnským v roce 1819 jako obecní škola se třemi a později s pěti třídami. Od roku 1905 sloužil dům coby obecní úřad, potom městský národní výbor a za bolševika v něm dřepěl Dům politické výchovy OV KSČ. Asi v rámci politické výchovy k vygumování mozků bolševici odstranili ze zdi v přízemí pamětní desku připomínající zdejší návštěvu T. G. Masaryka v roce 1926. Teď tam sídlí základní škola pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, jejíž ředitelka Hana Fuksová marně usiluje o opravu hroutícího se stavení. V knize Bylo nás pět Petr Bajza vece: „Školu máme pěknou novou a my máme taktéž pana učitele Veselíka, on nosí zlaté brejle a o přestávce jí housku a čte si v knížce, a když vidí nezdobu, tak uloží trest, jemu je to fuk.“ Fuk je zjevně stav školy zejména městskému zastupitelstvu, které čeká, až nějakému žákovi spadne římsa na hlavu. Nejlepší by bylo tu nezajímavou barabiznu srovnat se zemí a za nezištné pomoci spřátelených firem místo ní uhňácat supermarket nebo aspoň hernu, aby se sypaly penízky do městské kasy či do vlastních kapes, že. Kdyby jen Rychnov! Račte si sestavit pozoruhodný puzzle, kterak se různí dutolebci snažili zlikvidovat Petra Nedomu v Galerii Rudolfinum, co se dělo kolem Středočeské galerie, jak hejtmanka Plzeňského kraje Milada Emmerová vykopla z Galerie Klatovy/Klenová Marcela Fišera, o aktuálním sprostém dění s českobudějovickou Galerií současného umění a zacházení s Michalem Škodou nemluvě. Baže, největším nepřítelem koaličních pobratimů na radnicích není korupce, ale kurátoři výstavních síní! Budu tedy rád, když mi starosta Jiří Rokl a královéhradecký hejtman Lubomír Franc odpoví na pár otázek. Takto si, pánové, vážíte Poláčkova dědictví? Máme snad my, co spolu mluvíme a milujeme jeho dílo, na školu uspořádat mezi sebou sbírku? Říkají vám něco eurofondy? Za dva roky uplyne 22. března 120 let od autorova narození. Máte šanci se usebrat, jinak vám na podzim voliči mohou slovy Bejvala Antonína říci: „Fuj, fuj, nehrám.“

PETRUŠKA ŠUSTROVÁ: Vivat Tydlitát! 29. ledna 2010 Tak jsem se u „posledněslovního“ kolegy Honzy Rejžka dočetla, že se město Rychnov nad Kněžnou stará špatně o památku Karla Poláčka. Já mám tedy zkušenost zcela jinou, i když fasáda rychnovské školy možná je opravdu v žalostném stavu, jak napsal. Nevím, dlouho jsem v Rychnově nebyla. Jenže fasáda je fasáda a Poláček je Poláček. Vlastnívala jsem Poláčkovy Muže v ofsajdu, jejichž „fasáda“ - tedy obal a desky - byla taky v žalostném stavu: podepsal se na ní čas, a navíc jsem ji jednou pobryndala kafem. Přesto jsem si v knize s nadšením čítala: když jsem dostala špatnou náladu, zabořila se do ní a za chviličku bylo všechno lepší. Ani politováníhodný stav knihy nezabránil dobrákovi, kterému jsem ji půjčila, aby si ji navždy založil do knihovny. Koupila jsem si jinou - ovšem kniha, byť překrásná, nestojí tolik jako školní fasáda... Ale k Rychnovu nad Kněžnou. V Orwellově roce 1984 zorganizovalo toto město ke čtyřicátému výročí Poláčkova úmrtí literární seminář, na nějž rychnovský filmový klub navazuje třídenním filmovým seminářem - letos se bude konat 27. ročník. V roce 1994 se ke 100. výročí Poláčkova narození do Rychnova sjelo na padesát bohemistů z tu- i cizozemska na sympozium, které organizovalo a financovalo město s horlivou pomocí Jana Lopatky. Na Poláčkově náměstí byla znovuodhalena spisovatelova busta a město zahájilo trvalou spolupráci s Obcí spisovatelů, Federací židovských obcí a Nadací Českého literárního fondu. Město se podílí na vydávání Poláčkova souborného díla - na prvních dvacet svazků vynaložilo za deset let 600 tisíc korun, jedenadvacátý a dvaadvacátý financovalo samo. V roce 1993 zahájil Rychnov obnovu místní synagogy a v roce 1995 bylo v obnovené budově slavnostně otevřeno Židovské muzeum a Památník Karla Poláčka. O rok dříve, v létě 1994, se konal první ročník festivalu Poláčkovo léto, divadelní a koncertní přehlídka v netradičních prostorách města, která se z původních pěti dnů rozrostla na čtrnáct. Letos proběhne 17. ročník a jistě přijede - jako každý rok - na deset tisíc diváků. Pamětnice, která upřesnila datum Poláčkova úmrtí, paní Klára Baumöhlová z Prešova, byla mimochodem účastnicí sympozia, které se konalo u příležitosti otevření Židovského muzea a Památníku - i toto sympozium už má úctyhodnou tradici, v roce 2007 se konalo už pošesté. A to není všechno: město financovalo pomník hrdinům knížky Bylo nás pět, před synagogou zřídilo památník obětem holokaustu a nejnověji loni otevřelo naučnou stezku Po stopách Karla Poláčka, která vede místy, kde se odehrávají jeho knihy. Myslím, že se o neúctě ke slavnému rodákovi a malé péči o jeho památku vůbec nedá mluvit. Právě naopak - já bych dala městu Rychnov nad Kněžnou metál za to, jak se o mého milovaného autora stará. A ty se, Honzo, nezlob, vždyť víš - i mistr tesař se utne. Radši se mnou pozvedni číš a zvolej z plných plic: „Vivat Tydlitát! Třikrát vivat!“ Jan Tydlitát je člověk, který toho v rámci města většinu zorganizoval nebo pomohl uspořádat.