Uplynulou sobotu se do Poděbrad sjelo 17 mladých basketbalistů na dvoutýdenní kemp, aby se připravili na prestižní turnaj ve španělské Melille. Mezi nováčky září jména jako Petr Křivánek z Brna, František Rylich z Nymburka a Adam Kejval, 212 cm vysoký pivot z Vevey Basket. Španělský kouč Diego Ocampo klade důraz na budoucí rozvoj hráčů, s cílem uspět na nadcházejícím mistrovství Evropy. Ocampo také zdůrazňuje, že kemp zahrnuje i starší hráče, kteří pomohou s budoucím růstem týmu.
Při návštěvě přípravného kempu v Poděbradech se naší redakci podařilo pro vás připravit zajímavé rozhovory.
Rozhovor s Janem Šotnarem (asistent trenéra národního týmu)
Jakým způsobem vám vaše zkušenosti z Litoměřic a Ústí nad Labem pomáhají v roli asistenta u národního týmu?
Myslím si, že jedním z důvodů, proč jsem u národního týmu jsou právě tyto dvě působiště, a zejména Ústí nad Labem, ve kterém to moje jméno trošičku víc vzrostlo. Samozřejmě mi pomáhají zkušenosti zejména ze SLUNETY, protože vidím hráče z české ligy na národní úrovni. Zatímco Louis a Diego jsou spíše ve Španělsku. Myslím, že mou hlavní rolí u národního týmu je zkoumat hráče, kteří jsou především v naší lize, a v tom mi pomáhají předchozí působiště.
Jak vidíte budoucnost českého basketbalu a jakou roli by měl hrát národní tým v jeho rozvoji?
Budoucnost českého basketbalu vidím pozitivně. Jsem optimista, ačkoliv vím, že nás čeká těžké období po skončení slavné generace okolo Tomáše Satoranského, Honzy Veselého a dalších hráčů. Samozřejmě, že přijde generační obměna. Už na tomto kempu je vidět, že máme spoustu talentovaných hráčů, kteří chtějí na sobě pracovat a v tom vidím obrovský potenciál. Opravdu to vidím optimisticky, i když to zpočátku bude těžké. Myslím si, že basketbalová veřejnost si bude muset zvyknout na to, že úspěchy nepřijdou hned, ale podhoubí je tady velmi dobré, což je vidět i na tomto kempu.
Jaké kroky považujete za klíčové pro zlepšení úrovně basketbalu v České republice na mládežnické i profesionální úrovni?
Myslím si, že pro dosažení kvality musí být kvantita. V České republice je o basketbal větší zájem a je dobré mít hodně mladých hráčů. Pokud budeme do center a akademií dostávat více dětí, pak samozřejmě z té kvantity vznikne kvalita. Jde také o vzdělávání trenérů, což je neustálý proces hledání kvalitních trenérů, kteří budou více otevření rozvoji hráčů než soustředění se na výsledky. To je velmi důležité pro spolupráci mezi akademiemi a středisky, aby basketbal nebyl vnímán jako protivník, ale jako partner. Spolupráce mezi všemi centry a akademiemi je klíčová pro tvorbu silného národního týmu.
Rozhovor s Vojtěchem Sýkorou (rozehrávač)
Co pro vás znamená být součástí národního týmu?
Tak samozřejmě je to velká pocta. Každý takový basketbalový sraz je pocta, když máte na hrudi nápis Česko. Jako malej o tom sníte, koukáte v televizi na každý zápas. A pak jednou dostanete pozvánku, ať už do juniorských nároďáků nebo teď do mužů. Pro mě je to samozřejmě splněný sen a doufám, že tady nejsem naposledy.
Kdo vás ve vaší kariéře nejvíce inspiroval a jaký vliv měli na váš osobní a profesní růst?
Tak nejvíc mě inspiroval můj současný trenér Honza Čech, který si mě v patnácti letech vyhlídl v Budějovicích a odtud mě přivedl do Písku. Od té doby jsem tam skoro 10 let. Snažil se mi dávat čas navíc, jeho rodina je pro mě něco jako moje rodina. Jeho žena je taková moje druhá mamka v Písku. Snažili jsme se společně trénovat navíc a koukat na zápasy. Snažil se mě posouvat, ať už po té basketbalové stránce, tak po té lidské. Takže jestli mám říct jednoho člověka, tak je to určitě on.
Rozhovor s Janem Zídkem (pivot)
V minulosti jste v médiích několikrát zmínil, že váš tatínek, Jiří Zídek, je pro vás velkým vzorem. Jak jeho zkušenosti v profesionálním basketbalu a NBA ovlivnily váš přístup ke hře?
Samozřejmě, že obrovsky! Je to opravdu velká výhoda mít za tátu takového hráče. Určitě to mělo velký vliv na můj rozvoj jako basketbalového hráče.
Jakým způsobem vás zkušenosti z University of Tennessee formovaly jako hráče a jaké jsou hlavní rozdíly mezi hraním univerzitního basketbalu v USA a vašimi předchozími zkušenostmi v Evropě?
Na univerzitě se klade velký důraz na fyzickou přípravu hráče, na to, aby hráč hrál s obrovským nasazením a dělal všechno pro to, aby tým vyhrál. Je to tam hodně týmově zaměřený a také si myslím, že tam třeba zase není až tak vyspělá taktická úroveň, tak jako tady v Evropě.
František Rylich (křídlo)
Jaké vy sám máte očekávání od nadcházejícího turnaje ve Španělsku?
Myslím si, že to pro nás bude hodně dobrá zkušenost. Úroveň týmů, se kterými máme hrát je opravdu vysoká. Myslím si, že nás to hodně prověří a ukáže, jak rychle se během nynějších tréninků v Poděbradech dokážeme sehrát a jak dobře dokážeme ukázat naše individuální zkušenosti i proti těm nejlepším v Evropě, v našem věku.
Jaké zkušenosti z klubu ERA Basketball Nymburk můžete přenést do národního týmu?
Myslím si, že když každý den trénuji se špičkou hráčů tady v České republice i s klukama z nároďáku. Oni samozřejmě ty zkušenosti mají a na trénincích mi často pomáhají. Je vidět, že znají ten styl a pro mě je lehčí spoustu věcí okoukat. Samozřejmě se mi snaží své zkušenosti předávat, a to mi pomáhá. Je pro mě jednodušší se tady pak adaptovat a zapojit se do toho lehčeji, než kdybych šel úplně z nuly.
Adam Kejval (pivot)
Jaké máte basketbalové sny, čeho byste rád dosáhl?
Tak určitě bych chtěl reprezentovat Českou republiku, pro mě to je úplně největší vrchol, reprezentovat svoji zemi. Potom bych chtěl být v nějakém klubu, který bude mít vysoké ambice a já se v něm budu cítit jako doma.
provozuje (c) Pro Junior, z.s. 2006-2025 | ISSN 1803-6317 |
za obsah ručí autoři jednotlivých příspěvků zprávy z volně přístupných zdrojů jsou označeny zkratkou zdroje |
|
|
gdpr |
ceník inzerce |
admin
|