18.12.2019 16:59
Vrbík
Zpravodajství
volný čas
Zobrazeno
2274x
|
Zima už je sice v plném proudu, ale počasí musherům zatím moc nepřeje. Tréning však probíhá i bez sněhu. Jak je náročný chov tažných psů, co vše musher musí zvládnout na závodech, a na mnoho další otázek nám dal odpovědi jeden z musherů, který se musel přestěhovat ze Znojma do podhůří Orlických hor Jiří Goldhammer.
Jak často trénujete se psím spřežením?
*Třikrát až čtyřikrát týdně. Hodně záleží na práci. Na počasí samozřejmě taky, čím je horší, tím lépe pro psy. Pokud teploty překračují 10°C, trénujeme jen pár kilometrů, když je nad 15°C, tak nezapřahám.
Kolik máte psů?
*Čtrnáct. Téměř všichni jsou adoptovaní psi, kteří z různých důvodů neměli domov.
Jaká to jsou plemena?
*Mám Sibiřské husky ale i Aljašské malamuty.
Jak dlouho se tomuto koníčku věnujete?
*Takto velkému spřežení asi 3 roky, ale prvního malamuta a první krůčky v mushingu jsem dělal ve dvanácti letech.
Zúčastňujete se i nejznámějšího závodu u nás - Šediváčkova longu, který startuje 21.1.2020?
*Jsme přihlášení. Pokud nezasáhne vyšší moc, tak se v lednu poprvé postavíme na start.
Přestěhoval jste se kvůli Mushingu ze Znojma, bylo to těžké?
*Nebylo. Když člověk chce nějak žít, měl by za tím jít. V podstatě jsem jen naložil smečku a svých „pár švestek“ a odjel.
Když trénujete, jsou nějaké zvolené trasy nebo jedete kam vás psi táhnou?
*To je zajímavá otázka. Většinou totiž trasy plánuji například podle Google map. Z ptačí perspektivy vypadá vše optimálně. Jenže se holt někdy stane, že to, co vypadalo jako hezká cesta, je teď reálné rozorané pole. Psi, kteří jsou nastartovaní na trénink nepřesvědčíte, že to balíme. Takže jsme už sjezdil strašné tankodromy. Prostě najedeme na nějakou hezkou cestu a dokud někam vede, jedeme. Optimální je udělat vždy okruh, ale ne všude to jde, takže spřežení je někdy nutné otočit.
Jak rychle dokážete se psi jet?
*Než zpomalí na své tempo, které je asi 20 km/h dokážou běžet rychlostí i přes 30 km/h.
Jak se na Vás dívají turisté, když kolem nich proběhne smečka psů?
*Většinou reagují nadšeně, někdy udiveně, a taky se nám podařilo jedno dítě rozplakat. Tatínek byl nadšený, dítě málem trefil šlak.
Jaké je Vaše nejoblíbenější místo v Orlických horách?
*Je to poblíž obce Janov. Tam navštěvuji kamarádku, která Aljašské malamuty chová. Tam je mi u táboráku vždycky nejlépe.
Dokáže Vás na cestách se psi ještě něco překvapit?
*Samozřejmě. Největší chyba je myslet si, že vás nic nepřekvapí. Už se mi stalo tolik věcí. Nejhorší, co mě asi potkalo bylo, když jsem spadl z tréninkové káry a psi v euforii z tréninku pokračovali beze mě. Když jsem je po pár kilometrech doběhl, na káře bylo jen jedno kolo, byla rozsekaná na cimprcampr a psi spokojeně leželi a oddechovali. Pršelo, byl šílený vítr a já stál neznámo kde se smečkou psů a nepojízdnou károu. Život se psy je hlavně o překvapení.
Jiří Goldhammer pořádá i jízdy pro veřejnost. Pokud by jste měli zájem určitě ho neváhejte kontaktovat na Facebooku: Psí spřežení v Orlických horách.
|
|