30.10.2009 11:27
-kr-
Zpravodajství
zajímavosti
Zobrazeno
11222x
|
Dobrušsko - Soukromé muzeum stabilních motorů, které najdeme na samém konci Mělčan u
Dobrušky a jež ročně navštíví 1500 návštěvníků, mezi nimiž byl i Oliwer Smekal z Montrealu, jehož prarodiče byli původem Češi, vzniklo před 30 lety.
Jeho majitel 79letý Josef Petr, zvaný Josef IV., dodává, že rod Petrů je v této vesnici 300 let. K dnešnímu dni vlastní přes stovku stabilních a parních motorů, z toho dvacet provozuschopných z celé Evropy, nejvíce provenience české, německé i anglické.
Ještě ve 30. letech 20. století se stabilních motorů, z nichž nejrozšířenější byly od firem J. K. Chudý Týniště, Lorenz Kroměříž, Slavie Napajedla a Pejšek Kralupy nad Vltavou a u kterých odpovídala jedna koňská síla hmotnosti jednoho metrického centu, používalo k mlácení, šrotování a čerpání vody, prostě všude tam, kde nebyla elektrická energie. Nejdřív byly benzinové, pak benzínovo- petrolejové (po zahřátí se přepnul stabilní motor na petrolej) a také na plyn karbidový. Velké motory - jak vám tu vysvětlí - byly na treibgas čili švelkoks, kdy se v kotlích pálilo dřevo nebo černé uhlí, přičemž vznikal žlutozelenavý kouř, který se nasával do motoru.
V tomto muzeu zaujme jak exponát od firmy Pejšek Kralupy z roku 1900, tak 6tunový rakousko-maďarský Langen Wolf z roku 1898 s 37metrákovým setrvačníkem a 150kilogramovou klikovou hřídelí či dvoutaktní motor na "suchý" benzin s pozoruhodným mazáním (kapáním oleje přes klikový mechanizmus a hlavní ložiska) od firmy Svoboda Mladá Boleslav z doby před rokem 1900. Nenápadný je vzduchem chlazený vrchový 3koňový stabilní motor firmy bratři Paříci (nikoli Paříkové!) z 20. let 20. století.
Provozuschopný 20metrákový obr s vyraženým datem výroby 27. 10. 1923 je dílem firmy J. K. Chudý Týniště - jeho nízkootáčkový motor o obsahu 5,5 litru na jeden válec má setrvačníky o průměru víc než metr a výkon 6 koňských (špeditérských, tedy poctivých) sil. Původně poháněl truhlářskou dílnu na výrobu šindele v Ramešově, vesničce se sedmi popisnými čísly u Police nad Metují.
Nejstarší, 120letý, je stabilní motor Svoboda - Novák Mladá Boleslav dvoutaktní motor na tzv. suchý benzín; motor je postaven tak, že je mazán kapačkou a přes hlavní ložisko se rozstřikuje olej, a když dvoutakt z karteru přefukuje nahoru do válce, přisává si benzín. Je to nezvyklé řešení, tenkrát to byl objev.
Největší, 6tunový stabilní motor výrobce rakousko-maďarské firmy Langen - Wolf z doby kolem roku 1880, určený pro mlýn, pilu nebo cihelnu, je zatím rozebraný. Zatím jeho majitelé nemají na to dát ho dohromady, chtěli by ho aspoň sesadit. Sami dokážou zvednout tunu, ale jenom setrvačník má 3,5 tuny.
Nepřehlédnutelný je - po renovaci, jež si vyžádala 1100 hodin - červený 900kilogramový stabilní benzínový motor firmy Lorenc Kroměříž z roku 1925 o výkonu 5 koňských sil s odtrhovým magnetem a dvěma setrvačníky, z nichž každý váží 88 kg. Při regulaci otáček zůstává stát sací ventil i sání, motor se točí pomocí setrvačníků, a když začne ztrácet otáčky, začne znovu pracovat. Tento exponát vzbudil v Holandsku, kam otec a syn Petrovi jezdili především v letech 1992 - 1998, takový zájem, že místo tam aby běžel denně dvě hodiny, ve skutečnosti to byly celé dny.
"Stabilní motory, po žentouru jediný zdroj síly, se používaly v Česku do poloviny 30. let, na Slovensku do 50. let, všude na vesnicích místo současných elektromotorů. Sloužily k pohonu mlátiček, cirkulárek i k orání - těmto oračkám se říkalo garnitury, po jedné byly na konci pole a
přetahovaly balanční pluh. Jejich náhon byl přes plochý řemen, jímž se poháněla transmise nebo stroj. Ty se daly vytáhnout na pole, kde se pak mohlo přímo mlátit. Používaly se do roku 1935, tedy do elektrifikace, a od nás z Čech je potom dealeři odváželi na Slovensko, kde se používaly až do 50. let. Do ničivé povodně v červenci 1998, kdy toto muzeum zaplavila voda z rozvodněného Zlatého potoka do výšky jeden a půl metru, bylo funkčních stabilních motorů 35, po povodni jich zůstalo jen 10. Vše se muselo znovu rozebrat, vyčistit od všudypřítomného písku a bahna. Ale protože síly nestačily, předali majitelé některé exponáty do Národního technického muzea v Praze, např. anglickou parní oračku John Fowler.
Exponáty v tomto muzeu jsou umístěny ve dvou halách - ta menší má rozměry 9krát 8 metrů a nová, 42 metrů dlouhá, má plochu 340 čtverečních metrů. Do muzea přibyly první staré české traktory - Svoboda 10, Zetor 25 A, Zetor 25 K a Škoda 30. Z cizích tu je zelený Trusty traktor, který se k nám do republiky dostal po skončení 2. světové války v rámci dodávek UNNRA, k němu tu mají i kultivační nářadí a pomocný podvozek. Z americké provenience tu jsou i dva motory GEA s rokem výroby před rokem 1900.
"Prvním kusem u nás byl stabilní motor značky Pulman, z nejnovějších parní motor z pražského parníku Vyšehrad, ten poháněl elektrocentrálu, ne kolesa. No a můj malý sen nebo i trochu recese je mít kolotoč - svobodáček, tedy traktor Svoboda 10, který potáhne maringotku. Už mám podvozek, za ním bude kolotoč a s ním budu jezdit od vesnice k vesnici. Samozřejmě že kolotoč by byl poháněný svoboďáčkem plochým řemenem," dodal Josef Petr, v mělčanském rodu Petrů Josef V.
Dáno do širších souvislostí, např. Holanďané mají dvě muzea stabilních motorů - v Hatemu u plavebního kanálu Kachel nedaleko městečka Zvole je centrální muzeum stabilních motorů a pak v městě Sevenum, kde jsou k vidění nejen stabilní motory, traktory, ale i nářadí. Jde o jejich prestižní akce - prapradědeček koupil první stabilní motor, dědeček další, americký monstrtraktor a tím dokumentují, jak farma vzkvétala.
Podpořte redakci on-line deníku Orlický.net! Klikněte, prosím, na reklamní banner našich inzerentů. Tento zpravodajský portál funguje díky reklamě jako je tato. Děkujeme.
|
|