19.12.2014 17:52
Orlický.net
Zpravodajství
zajímavosti
Zobrazeno
4380x
|
Přinášíme vám vyprávění pamětníka starých dob Jana Štěpánka z Javornice (narozen 2. 9. 1880, zemřel v 94 letech 15. 3. 1975), který prožil své mládí v kraji Orlických hor a který vám rád o těch starých časech něco poví. Zažil pašeráctví.
Více než 700 let trvá obec Javornická rozprostírající se podél potoka a malebných strání tvořící v minulosti předěl českého jihu v podhůří Podorlicka. Co zajímavých lidí tady žilo a tak málo se o nich zachovalo. Zápisy v kronikách, matrikách, či gruntovních knihách jen střídavě oživují onu pomíjivost lidské paměti. Připomínají těžký život zdejších dědů a babiček naplněný chudobou, každodenní lopotou a strádáním, které vedlo k tomu, že zdejší venkovský lid musel velmi často hledat příležitost vedlejšího výdělku.
„To sem, a tento, chodil s níma a nosil sem všeljaky těžky věci, poněvadž nás chodilo strašně mnoho“.
Těmito slovy uvádí devadesátiletý Jan Štěpánek, bývalý legendární vůdce javornických pašeráků, proslulý svou jasnozřivostí a odvahou, své vzpomínání.
„Pro paš se chodilo z Javornice do Prajskýho Mikwalde přes Pěčin, Dolní Rokytnici, Nesrchleb a Kajwald. Taková cesta trvala plnejch šest hodin. Dělal sem takzvanýho předáka. To znamenalo, jit porád vepředu a já jako pruni sem ovšem dycky narazil na financi. Ranec sem zahodil ale málokdy. Poněvadž sem byl mladej a mršnej jak srnec, dycky sem jim utek. Mí kolegové museli ale pytle mnohokrát zahodit. Zachránili jen podpažky. To byly takovy duty vesty, ušity z pytloviny a upeuněny kšandama na tělo. Do každy vesty se vešlo vosm až devět kilo a do pytlu se dávalo všekno vostatni. S těma podpažkama se dalo lehčejc utikat. Každej nosič nes totiž až dvacet kilo. V noci se pašovalo a ve dne hauzírovalo po hospodách a statcich. Vyprodávaly se doutníky, tabák, cukerin, střelnej prach, arzén, kafe i šafrán. Ten na mě táta dycky naložil s přísnym napomenutím: „Kluku, to nesmíš zahodit, ve vestě je to drahy.“ Pašovalo se všecko možny živobyti. Hlauně z Prajska do Čech. Kilo cukru u nás tehdy stálo přes 40 krejcarů, tam 26 krejcarů. Proto tedy stálozato, přinýst z Prajska kilo cukru, ačkoliu to bylo šest hodin cesty.
Podloudnictvi patřilo dycky mezi nebezpečny způsoby vobživy, v němž byla Javornice se svejma vosadama a samotama Přím, Jaroslav, Ochoz, Drbálov, Betlém, Slatiny a Staňky známa široko daleko v kraji. Šak se dřiu taky říkávalo: V Javornici je samej pašerák, dólu přes barák a nahóru napořád.
Pašerácká tradice má v Javornici hluboké sociální kořeny a je vázána především na starý místní chalupnický rod Štěpánkův v Koutě. Už děd javornického Františka Štěpánka patřil mezi uznávaného vůdce pašeráků. Zemřel tragicky roku 1886 na otravu arzenikem. Vychoval celkem osm dětí. Pět chlapců a tři děvčata. Všichni se věnovali podloudnictví. Po smrti Františka Štěpánka převzal vedení party jeho syn Rudolf. V jeho skupině působili javorničtí Bártové, Štěpánkové, Vajman, Zemanové z Vrchu u Chlen, Kaplan, Zábrodský a další. Všichni chodili až do roku 1902 do Mikwaldu. V tomto roce Rudolf Štěpánek zemřel. Vedení pašerácké party se neustále střídalo, až se do čela skupiny postavil Jan Štěpánek. Za jeho působení nastal jistý rozmach pašerácké činnosti a ten trval až do roku 1904. Lidé v tomto kraji byli šetrní, žili v neustálém styku s přírodou. Lesní pych a pašeráctví nepokládali za žádný hřích a provinění.
|
|