Orlický.net - zajímavosti - Historická vodárenská věž v Týništi se otevře veřejnosti - (jad)

Vodárenskou věž v Týništi zná snad každý, kdo městem alespoň projížděl. Jako dominanta je jednoduše nepřehlédnutelná. Zároveň je ale obezstřená tajemstvím. Do útrob věže se totiž kromě vodohospodářů snad nikdy nikdo nedostal. Budovu teď získal do pronájmu Spolek přátel Týniště. A ten už na 19. června připravuje slavnostní otevření pro veřejnost a zároveň zpřístunění unikátní výstavy o městě. Pojďte si s Orlickým.netem přečíst historii vodárenské věže....

Voda znamená život a její význam pro člověka a přírodu je spjat s celou existencí naší planety. Starost o dobrou pitnou vodu, kterou měli už naši dávní předkové, neustává ani dnes a nevyhne se ani budoucím generacím.. Zdá se to nepravděpodobné, že třeba i Týniště, obklopené kdysi mnoha rybníky napájenými struhou Albou a stojící na břehu řeky Orlice, nebylo těchto starostí ušetřeno. Bývaly doby, kdy studny vyhloubené u některých domků svou pramenitou vodou stačily zásobit všechno obyvatelstvo obce. Spotřeba nebyla tenkrát tak veliká a i když se při nové zástavbě mnohde narušily a znečistily prameny, postačila studna obecní. Taková stála i na týnišťském náměstí. Účty zachované z konce třicetileté války dokazují, že byla znovu nově vyzděna a opatřena vědry. V pozdějších záznamech obecních vydání z roku 1650 je uvedeno, že byla vybavena dřevěným roubením a potom i rumpálem, dřevěným kolem a dvěma vědry. Studny u chalup však nedávaly vždy vodu chutnou a nezávadnou a jejich užívání bylo závislé i na sousedských vztazích, které ani tehdá nebývaly někdy zrovna nejlepší. Proto si v roce 1708 obec postavila další studnu, která však určena byla jen pro radnici. Vodu z ní mohl ještě čerpat šenkýř z obecní hospody pro sebe a formany, kteří se zde stavovali a nocovali. Někdy kolem roku 1740 mělo už Týniště i vodovod, který ovšem také obyčejní občané nemohli využívat. Pořídila jej vrchnost. Jeho dřevěné potrubí vedlo od nádrže vykopané u horního (Koťanova) mlýna podél ulice Na stavě (dnes TGM) až do panského dvora (dnes firma Sklotex), kde voda vytékala do veliké kádě stojící uprostřed nádvoří. Odbočka prvního týnišťského vodovodu vedla přes náměstí a zásobovala vodou jenom faru, v té době nově postavenou (zbytky těchto dřevěných trub byly odkryty při provádění prací spojených s hloubkovou kanalizací na náměstí v šedesátých letech). Když v roce 1791 znovu občané žádali o napojení přívodu vody do kašny, kterou chtěli zřídit na náměstí, byl opět tento jejich požadavek vrchností zamítnut. Nezbývalo než čekat. Jenomže to čekání trvalo dalších více než stotřicet let, když i plánované zachycení pramenů od Světlé z roku 1910 zůstalo jenom marným a nenaplněným přáním. Teprve v letech 1925 – 1928 se město dočkalo vodovodní sítě se zdrojem vynikající vody z panské obory. Došlo k výstavbě vodojemu, který v té době zabezpečil pohodlnou dodávku pro více než třítisícové město. V průběhu několika dalších desítek let se počet obyvatel zdvojnásobil a s ním pochopitelně vzrostl i požadavek na množství pitné vody. Za zmínku stojí zprovoznění malé kašny s vodotryskem na náměstí v průběhu roku 1975. V roce 1979 bylo rozhodnuto, že pitná voda pro celou aglomeraci bude získávána z pramenů na nedaleké Křivině. Velkou investiční akcí byl v následujících letech vybudována čerpací stanice nad Křivicemi a dálkový vodovod, který slouží potřebám obyvatel města dosud. Roku 2002 byla na vodárenské věži restaurována fasáda a v roce 2008 ukončil vodojem svoji bezmála osmdesátiletou funkci 37 metrů vysokého a 250 metrů krychlových velkého zásobníku pitné vody. Část města je nadále tlakově připojeno na křivinskou vodu a část je zásobena tzv. černoblatskou vodou z původních pramenů v oboře nedaleko mateřské školky U Dubu. (Některá fakta jsou použita z historického článku pana Ladislava Švarce) A tímto končím povídání o pitné vodě v Týništi a vrátím se k vodárenské věži, která díky své jedinečnosti v mnoha směrech (především historií, dominancí a technickou památkou) přivedla počátkem roku skupinu lidí ze Spolku přátel města Týniště nad Orlicí k myšlence udělat v jejím působivém interiéru muzejní expozici. Spolek svojí činností chce navázat na badatelské, historické a expoziční práce před třiceti lety zaniklého Čapkova újezdního muzea, jehož členové se obdivuhodně ve skromných podmínkách zasloužili nejen sběratelsky ale i písemně o popsání mnoha kapitol z historie města. Výsledky jejich dlouholeté práce však díky vládnímu rozhodnutí o centralizaci muzeí z roku 1980 skončily v dnešní době již na různých místech země podle své kategorie (spisy, mince, archeologické nálezy atd.). Pár týnišťáků, nadšenců místní historie, se sešlo právě v občanském sdružení Spolek přátel města, který si jako jeden ze svých hlavních úkolů vytkl postupné navrácení alespoň části na položky velmi bohatého depozitáře zaniklého muzea (na spodní fotografii je ukázka z výstavy Čapkova muzea v květnu 1968). A právě pro tyto městské dějinné klenoty si spolek smluvně zapůjčil od Dobrovolného svazku obcí Křivina budovu č.p. 155 – vodárenskou věž, ve které již třetím měsícem probíhají přípravné práce ke zpřístupnění věže veřejnosti, která ji do této chvíle z hlediska bezpečnosti (zásobník pitné vody) nemohla v jejích útrobách spatřit. Dnem otevření bude sobota 19.června 2010 v 9.00 hodin (o detailech celého programu bude veřejnost ještě informována na plakátech, na webu města www.tyniste.cz nebo na portálu spolku www.muzeum-tyniste.cz ). Letopočet 2010 v sobě ukrývá hned několik výročí. Ve spojitosti s věží je to 80. let od její dostavby. Letos to bude 70 let co bylo Ing. Aloisem Čapkem založeno újezdní muzeum a bude to též 30 let co toto muzeum zaniklo. Návštěvníci si budou moci v zatím surových nerekonstruovaných prostorech prohlídnout expozici věnovanou historii vodárny i rozvodu pitné vody pro město. Nenechte si tuto příležitost ujít, uvidíte celou řadu nádherných fotografií i zajímavých předmětů a artefaktů. Ochoz věže zatím není možné z důvodu náročných bezpečnostních předpisů i z hlediska technického řešení v letošním roce pro zájemce otevřít. Po skončení této výstavy, která je plánována v průběhu víkendů do konce září, se vnitřní prostory věže opět uzavřou. Vzhledem k další vizi úpravy vnitřního uspořádání expozic do budoucna probíhají složitá jednání o dotacích ze strukturálních fondů na několika úrovních. Pakliže tato jednání vyústí v předpokládaný pozitivní výsledek, budou moci návštěvníci shlédnout již v příštím roce (roce 650.výročí první zmínky o městě) mnohem větší a uspořádanější tématické výstavy. Je to pro nás, členy spolku i další příznivce a sponzory, hodně zavazující počin, který městu Týništi nad Orlicí vrátí muzeum, o které bylo díky neuváženým rozhodnutím z minulosti připraveno. Věřím, že se mezi vámi občany i podnikatelskými subjekty najdou další, které tento záslužný projekt zaujme, a kteří se pokusí přispět nejen finančně, ale i prací, popř. darováním historických předmětů. Na tomto místě bych rád připomněl motto knihy Týniště nad Orlicí – město v lesích. Historia magistra vitae (Dějiny jsou učitelkou života). Ano je to opravdu tak, kdo nepoznal řádně minulost, nemůže ani řádně chápat současné dění. Ale mě slova filosofa do úst nepatří, já bych chtěl pouze říci, že věřím, že se zase myšlenka muzejnictví v Týništi zakoření a časem se ji ujmou i mladší, kteří se již dnes mezi nás hlásí, za což jim znovu touto cestou děkuji. No a na úplný závěr použiji část textu z výše jmenované knihy, který se týká právě vodárenské věže. … v letech l925- l928 byl jako součást městského vodovodního řadu vybudován vodojem, který hned potom obyvatelé městečka obecně nazvali „vodárenskou věží“ a který se stal po kostelu druhou dominantou panoramatu našeho města. Nejvhodnějším prostorem pro stavbu se jevil pozemek mezi umělým náhonem Alby, železniční tratí a ulicí Na Stavě, který v rozloze 665 sáhů prodal městu pan Fáborský za 6.000 korun. Pozemky pro přívodní potrubí uvolnil sternbergský velkostatek v Častolovicích, a tak první etapa výstavby vodovodu podle projektu Ing. Jaroslava Matičky z Prahy mohla být zahájena u vodního zdroje v panské oboře 27.dubna l925. Celkové náklady činily 2 mil. 689 tisíc korun, z toho sama stavba vodárenské věže včetně trvanlivé fasády a věžních hodin obnášela částku l mil. 809 tisíc korun. Provedla ji stavební akciová společnost KRESS z Prahy. Do celkových nákladů byla také zahrnuta přípojka pro železniční stanici k napájení parních lokomotiv. Stavba se oproti původnímu rozpočtu značně prodražila z důvodů betonové pilotáže základů v pískovém podloží a zesílení betonové desky pod skeletem věže. V přízemní části byl zřízen prostor pro dva obchůdky, jeden z nich byl později uvolněn pro trafostanici.. Konečně l5.srpna l926 o týnišťské pouti poprvé tekla voda městským vodovodem z ještě však kompletně nedokončené vodárenské věže. Ta byla definitivně včetně osazení hodinami dobudována na jaře roku 1928. Pro čtenáře serveru Orlický.net napsal, upravil a historickými fotografiemi ze svého archivu opatřil Libor Koldinský – předseda Spolku přátel města Týniště nad Orlicí


publikováno: 03.06.2010 | 15:48
vytištěno: 14.11.2018 | 18:23