Profil autora:
vložil -kr-
jméno PhDr. Josef Krám
autor fotografií -kr-
hash tag #gustavbubnik
19.04.2017 10:38

-kr-

Zpravodajství
události

Zobrazeno 1173x

Hodnocení

Včera ve věku 88 let zemřel mistr světa z roku 1949 a člen Síně slávy českého hokeje Gustav Bubník. Tato osobnost sportu byla opakovaně i na setkání s pétépáky z okresu Rychnov nad Kněžnou. Přečtěte si rozhovor z roku 2009, který byl zveřejněn v Pozitivních novinách.
Autorizovaný rozhovor s Gustavem Bubníkem, jedním z pilířů legendárního národního hokejového mužstva, vznikl před slavnostním odhalením pamětní desky 13. března 2009 ve 12 hodin na domě v Pštrosově ulici 192/24 v Praha 1 (budova kliniky Santé). Zde se dlouhá léta nacházel hostinec U Herclíků, kde před téměř šedesáti lety zasáhla StB proti tehdejším hokejovým reprezentantům.

•••
Pane Bubníku, loni v listopadu uplynulo 60 let od doby, kdy bylo naše národní hokejové mužstvo těžce postiženo tragickou smrtí šesti členů při leteckém neštěstí nad Lamanšským průlivem a další hráče ztratilo poúnorovou emigrací. Přes tyto ztráty jste dokázali na mistrovství světa ve Stockholmu roku 1949 završit tříletou sérii, během níž získala naše reprezentace dva tituly mistrů světa, tři evropské primáty a ze zimní olympiády stříbrné medaile. Dovolte využít Vaší návštěvy potštejnského zámku – ta beseda byla spontánní.
 
Gustav Bubník: Už jsem byl na mnoha přednáškách, ale na zámku ještě ne. Viděl jsem tady společnost téměř v mé věkové kategorii nebo o trošku mladší, ale žádnou mládež. Je mně přes 80, ročník narození 1928 a jako sportovec jsem pohyblivý nebo, jak já říkám, jako veška. A v tomto věku jsem byl požádán hokejovým svazem, abych dělal průvodce v Síni slávy v nové nádherné hokejové O2 aréně v Praze, kde ve 3. patře v tzv. VIP boxech nebo SKY boxech, jak tomu říkají, je místnost s deseti takovými výkladními skříněmi. Každá z nich je věnována desetiletí našeho československého - dnes už českého - hokeje.
 
•••
Přinesl jste nově vydanou knížku 100 let našeho hokeje. Řekl jste o ní, že je to opravdu nádherná kniha a že je pro Vás veliká čest být zařazen mezi 40 lidmi v Síni slávy českého hokeje. Ostatně právě tam jste se sešel v listopadu s předsedy celosvětového hokeje a dokonce za přítomnosti ministerského předsedy Mirka Topolánka.
 
G. B.: Je krásné pracovat na tomto postu a vykládat o této historii, že náš hokej začínal v roce 1908 v belgickém Lutychu, potom přes Antverpy, Chamonix a přes další a další státy a olympijské hry se dopracoval k tolika významným poctám, které jsme my, hokejisté, získali. Já začínal s hokejem jako pětiletý. Bydleli jsme v Praze-Holešovicích blízko zimního stadionu Štvanice, který byl vystavěn už v roce 1931. A tak jako šestiletý chlapec jsem se tam chodil dívat na naše velikány hokeje a pomalinku jsem začínal trénovat a začal hrát za velmi slavný klub LTC Praha. Za klub, který získal mnoho titulů. Pak jsem se vypracovával ze žákovského mužstva do dorosteneckého a až v 18 letech v roce 1947 jsem byl také nominován do československého národního mužstva pro mistrovství světa v Praze.
 
•••
To bylo veliké, slavné mistrovství světa, na kterém jsme poprvé v historii získali titul mistrů světa. Pamatuji se na ně.
 
G. B.: My ten titul máme, ale jak říkám - nebýt určitých okolností, tak jsme mistry nebyli. Měli jsme tehdy veliké mužstvo a mysleli jsme, že porazíme všechny. Ale najednou jsme dostali nátěr od Švédů a celý národ nás zatratil, protože si každý myslel, že jsme neomezení vládci ledu. Jenže co čert nechtěl! V sobotu ráno se hrálo utkání Švédsko - Rakousko. A jak říkám – v Praze máme hezké holky, hodně alkoholu… No a tím pádem Švédové, kteří už byli mistry světa a král Gustaf jim poslal blahopřání, tak se šli trošku obveselit. Táhli to do časných ranních hodin a v sobotu ráno najednou nastoupili proti úplnému outsiderovi. Proti Rakušanům, kteří vyhráli 2 :1. Na začátku tam bylo jen pár stovek lidí, ale jakmile Rakušané vyhrávali 1 : 0, 2 :1, tak nejenom v rádiu, ale i po celé Praze ampliony křičely, aby lidé přišli na Štvanici a ta pak byla plná. Věřte tomu, že když to utkání končilo, lidé v té euforii vtrhli na led, rakouské hráče vzali na ramena a nesli je možná kilometr do jejich hotelu na Poříčí. Tak jak byli, v dresech, bylo něco nádherného. Celý země nám díky Rakušanům připravila obrovské ovace a dary.
 
•••
V roce 1947 na tom bylo Rakousko dost špatně.
 
G. B.: To je pravda. Celý národ Rakušanům přinesl před ten hotel mnoho a mnoho darů – mouku, uhlí, cukr, pytle všeho možného, takže odjížděli z Prahy nejenom hráči v jednom vagonu, ale s nimi i mnoho vagonů potravin. Odváželi si je do Rakouska a byli nám za to moc a moc vděční.
 
•••
Končil rok 1947 a pak přišel únor 1948.
 
G. B.: V té době byly v lednu ve švýcarském Svatém Mořici olympijské hry a na nich naše národní mužstvo hrálo poprvé proti Kanaďanům nerozhodně 0 : 0. To bylo slavné utkání, hrál jsem v něm, v roce 1947 jsem byl jen náhradníkem. Kanaďané nás do té doby poráželi obrovskými výsledky – v prvním utkání 1909 v Lutychu 30 : 0. Dát třicet gólů za zápas je velké umění, to je skoro každou druhou minutu dát gól. Takže jsme to utkání sehráli 0 : 0. Kanaďané nepříčetní, jak je to možné? Podávali jsme vynikající výkony, inženýr Modrý v brance, obránci Trousílek, Šťovík , Němec, v útoku Roziňák, Zábrodský, Konopásek, já, Bouzek. Hráči, kteří jsem se jim opravdu vyrovnali. Hlavní strůjce tohoto utkání byl náš brankář inženýr Modrý, který prováděl takové kousky, že Kanaďané kroutili hlavou, jestli ten puk měl v rukavici, nebo ho měl na sobě. Tak to utkání vychytal. Když skončila olympiáda, nejen že jsme se radovali, ale radostí i brečeli.
 
•••
Naše družstvo bylo stříbrné.
 
G.B.: Ano, na té olympiádě jsme měli stejně bodů jako Kanaďané, ale bohužel jsme měli mnohem a mnohem horší bodový rozdíl, protože jsme nepočítali, že s Kanadou můžeme vyhrát nebo hrát nerozhodně. Počítali jsme s tím, že prohrajeme. Tudíž nám bylo úplně jedno, jestli jsme hráli s Rakušany a ti dám dali tři góly, jestli jsme hráli proti Italům, ti nám dali čtyři. Prostě jsme měli víc branek, a tím pádem jsme dostali jen stříbrnou medaili.
 
•••
A měli jste jet do Kanady.
 
G. B.: Ihned po této olympiádě nás pozvali do Kanady, protože tam tehdy nehrálo tolik profesionálních mužstev jako dnes, tenkrát jen šest. Ta mužstva chtěla za každou cenu dokázat, že Kanaďané jsou Kanaďané, zakladatelé hokeje, protože v Kanadě se začínalo s hokejem roku 1890. Bohužel přišel Únor, v našem mužstvu byl vedoucím veliký komunista pan Vodička, jehož bratr byl dokonce členem ÚV KSČ. Takže ten vstupní vízum do Kanady nedostal a my do Kanady nejeli.
 
•••
Ale ihned vzápětí v únoru 1948 přišla pozvánka do Ruska.
 
G. B.: To jsme však nevěděli, co tam budeme dělat. Nejen že jsme tam jeli my, hokejisté, ale také tenisté – Jaroslav Drobný, naše nejlepší tenistka paní Štraubeová. Zkrátka jeli jsme učit Sověty hrát hokej. Oni nehráli hokej, ale tzv. bandy hokej . S tím se začínalo všude, ať se podíváte na Kanadu, Ameriku, Skandinávii i k nám - všude se začínalo bandy hokejem. Tedy hokej s malou hokejčičkou na trávě, kdy se honil takový míček a potom se přešlo na led. Stavěly se umělé plochy a zimní stadiony. A také Rusové začali hrát tento bandy hokej. Když jsme přijeli, tak jsme se na ně dívali. Hráli to na velkém fotbalovém hřišti a byli velice rychlí. Předváděli jsme jim, jak střílíme, jak si s pukem dovedeme pohrát. V Moskvě jsme jim to začali ukazovat, pak je dali mezi nás, aby s námi trénovali. Přišli v takových helmách – jestli pamatujete tanky v roce 1968, tak takové. Jen jsme koukali, co to mají na hlavách, protože tehdy se hrálo bez helem. Sehráli jsme utkání Moskva - Praha a vyhráli, druhé Lvíčata prohrála a třetí hrála nerozhodně. Tehdy to bohužel pískali dva kluci ruští a ti nás pořad vylučovali. I přestože to byly regulérní bodyčeky, tak jsme hráli pořád o jednoho či o dva míň. Chtěli jsme odejít ze hřiště, nechtěli jsme dál hrát, ale pak nás náš velvyslanec Laštovička přemluvil, abychom utkání dohráli.Tak jsme to dohráli.
 
•••
A jeli jste do hotelu Nacional naproti Kremlu.
 
G. B.: Když jsme přijeli na pokoj, tak Jarda Drobný volal: „ Kluci, pojďte nahoru na pokoj.“ Šli jsme, sedli si kolem dokola, uprostřed byl malý tranzistor a tam jsme slyšeli Gottwalda: „ Právě jsem se vrátil z Hradu.“ Padla vláda, padlo všechno. Z nás mladých si staří hráči dělali velikou legraci, že se domů nedostaneme, že pojedeme do gulagu. Já nevěděl, co to je, teprve potom nám to vysvětlili. Po několika dnech nás naložili do starého letadla, do Dakoty, přiletěli jsme do Prahy a všechno bylo v pořádku.
 
•••
Přišel další rok, kdy jezdilo národní mužstvo před sezónou v září - říjnu do Anglie.
 
G. B.: V Anglii jsme hráli několik utkání proti anglicko - kanadským profesionálům a při jednom takovém zájezdu v říjnu jsme přijeli do Paříže, kde jsme hráli utkání s Francií. Vyhráli jsme 4 : 3, pamatuji si na to dobře, protože v tom mužstvu hráli dva černoši. To víte, 19letý kluk a černoši - jak můžou umět bruslit? Koukali jsme na ně jako na objev. Ale když už jsme odlétali z Prahy, tak dva naši hráči museli zůstat v Praze, protože s námi letěl tehdejší ministr Clementis s pobočníkem na zasedání UNESCO do Paříže. Vhledem k tomu, že neměli žádné jiné spojení, tak je dali k nám do letadla. Takže dva hráči zůstali v Praze. Druhý den – byli jsme mladí kluci – jsme se těšili na Paříž, když nám vyprávěli ti starší hráči, jak je tam Folies Bergère, že tam budou holky a všelijaké podniky, tak jsme byli auf, že to uvidíme. Odletět jsme měli do Londýna až v pondělí, kde začínalo mistrovství světa. V neděli ráno nás ale vzbudili, že máme špatné letenky a že musíme odletět v neděli. Naložili nás do autobusu, projeli jsme se po Paříži a odpoledne odletěli do Londýna. V Londýně obrovská mlha, nic nejezdilo, na ulici jste na pár metrů neviděli.
 
•••
Večer utkání proti Anglii.
 
G. B.: Naši dva vedoucí odjeli na letiště a čekali na výpravu, která se měla dostavit z Paříže – to byli čtyři hráči, kteří tam museli zůstat, protože neměli vyřízená vstupní víza do Anglie – úřadovalo se až v pondělí ráno. Dva přiletěli z Prahy. Takže tam ve Francii bylo 6 vynikajících hráčů, mistrů světa. Jelikož byla taková mlha a nelétaly žádné spoje, tak jsme nastoupili v osmi k tomu utkání. Proti nám 14 Angličanů. Po první třetině najednou koukáme, co se děje, hrálo taky jen 8 Angličanů jako nás. Říkali jsme si - jsou to gentlemani. Nejhorší pro nás bylo, když po utkání, které skončilo 4 : 3 pro nás, Angličané přišli k nám a protože jsem dovedl anglicky, tak mě překvapilo, že mi jeden z Angličanů neblahopřeje, ale kondoluje. On říkal: „ Spadlo letadlo.“ Teprve po tom utkání jsme se přesunuli do kabiny, tam nás zavřeli, přišli pánové ze Scotland Yardu a řekli nám, že to letadlo, s kterým letělo těch šest hráčů, spadlo do kanálu La Manche. Nechtěli jsme tomu uvěřit, že je to možné, jak se to stalo. Dál jsme nehráli, nikam nejeli a naložili nás do letadla.
 
•••
V Praze na vás nikdo nečekal.
 
G. B.: Co bylo horší, že nikdo ani z vedení hokejového svazu, ani z vedení ministerstva informací nešel za těmi pozůstalými ženami hráčů říct, jak to bylo. Tak jsme se sebrali a každý jsme ty pozůstalé navštívili. Představte si, že těchto šest hráčů bylo několik let prohlašováno za utečence. Komunisté stále tvrdili, že ti hráči nespadli, ale že emigrovali do Ameriky, do Kanady, do Španělska, všude možně. Ale my, protože jsme mezitím už byli venku několikrát, jsme se nikdy nedozvěděli nejmenší zprávičku o tom, že by některý z těch hráčů žil. Takže naše národní mužstvo ztratilo pět vynikajících hráčů – Zdeňka Jarkovského, Miloslava Pokorného, Vilibalda Šťovíka, Karla Stibora, Ladislava Trojáka a Zdeňka Švarce - pět z nich bylo mistry světa z roku 1947 a držitelé stříbra z OH 1948. Předtím vybojovali titul mistrů světa.
 
•••
Připravovalo se další mistrovství světa v roce 1949 ve Švédsku, na které jste byli nominováni. Jenže …
 
G. B.: Na Vánoce 1948 hrálo mužstvo LTC Praha Spenglerův pohár ve švýcarském Davosu a tam došlo k prvému oficiálnímu setkání s emigrací. Bývalý předseda a místopředseda LTC Praha a vynikající předválečný hráč Josef Maleček, který hrál na mistrovství světa v roce 1938 a v poválečné době už nehrál, vyzvali naše mužstvo k jednání a pokusili se vyjednat naši emigraci a hrát pod hlavičkou československého národního mužstva v exilu. Došlo tam dokonce až na hlasování, kteří hráči chtějí emigrovat a kteří ne. 8 hráčů bylo pro návrat a 6 pro emigraci. Hlavními mluvčími celé této akce byl Vladimír Zábrodský, jeho bratr Oldřich Zábrodský a hráč dr. Sláma. Když Vladimír Zábrodský, který hrál i jako tenista s Drobným v Davisově poháru 1946 nebo 19 48, nedostal tolik peněz, kolik požadoval, byl také pro návrat do ČSR. Doktor Sláma a Oldřich Zábrodský emigrovali a s mužstvem se zpět do ČSR nevrátili. Celý tento případ byl při příjezdu diskutován u předsedy vlády Zápotockého a dokonce vláda jednala, zda mužstvo pustí na mistrovství světa 1949 do Švédska. Zápotocký řekl, že nám věří a že nás pustí. Po tomto mistrovství světa emigroval z našeho mužstva jen jeden hráč - náhradník Marek. Ostatní jsme se vraceli tímto vlakem do republiky.
 
•••
To jsme ale předběhli. Mužstvo bylo doplněno o čtyři hráče z Budějovic a dva z Moravy a odjeli do Švédska na mistrovství světa…
 
G. B.: Všechno tam bylo v pořádku, ale najednou jsme prohráli s Amerikou 2 : 0 a už to vypadalo, že na medaili nedosáhneme. Potom Švédové prohráli také, Kanada rovněž, poprvé na tomto mistrovství světa jsme vyhráli s Kanadou 3 : 2 a vyhráli mistrovství světa. Pamatuji na to jako dnes, protože jsem dával druhý gól. Kanaďané mě potom honili po hřišti, chtěli, abych šel za rozhodčími a řekl, že ten gól neplatí, že jsem ho bral nad výší ramen. Rozhodčí gól uznali, večer Kanaďané podávali protest proti výsledku, jury jej schválila, takže jsme Kanadu porazili 3 : 2. Pak jsme prohráli 2 : 0 s Amerikou a vypadalo to špatně, ale když jsme hráli finálové utkání proti Švédům, vyhráli jsme 3 : 0 a stali se mistry světa. 
 
•••
Ale už jste po tom leteckém neštěstí neodjížděli letadlem, ale cestovali lodí a vlakem.
 
G. B. : Pamatuji se jak dnes, když jsme se vraceli vlakem přes Polsko, to si nedovedete představit – vlak do Prahy měl snad 8 hodin zpoždění. Skoro na každé stanici vlak zastavil, aby nás mohli lidé přivítat. Oni věděli, že jedeme, takže jsme dostali jídla, koláčů, květin a já nevím co ještě. V Praze nás čekala celá vláda, hlavně předseda vlády Zápotocký, protože po jakémkoliv mistrovství světa, ať to bylo v roce1947, 1948 nebo 1949, vždycky jsme byli pozváni k ministru informací Kopeckému, což byl náš šéf, a na předsednictvo vlády k Tondovi Zápotockému. To byl takový lidumil, dobrý člověk, který kdyby měl harmoniku, tak by nám i zazpíval. Takže my jsme byli obdarováni všelijakými věcmi, dostali jsme tři metry estébácké látky, rádio, i známky od ministra pošt a různé věci. Za každé utkání jsme dostali 200 Kč, čistého 180 Kč, takže když jsme šestkrát vyhráli, tak to bylo dohromady 1 200 Kč. No, byly to peníze, ale žádné obrovské dary. My nebyli profesionálové, protože profesionalismus byl v té době absolutně zašlapaný. V roce 1949, když nastal přerod tady, tak všechny kluby, které existovaly, byly ihned likvidovány, dostaly jiná jména a všechny ty tzv. kluby z dřívějška byly buďto zlikvidované, nebo přejmenované.
 
•••
Připravovali jste se na další mistrovství světa1950 a přišel šok…
 
G. B.: V té době byli připravováni hráči tzv. dělnického původu, byli vybíráni různí úderníci ze všech různých závodů. Ale přece do toho mužstva se z nich skoro nikdo nedostal, byli to stejní hráči předtím. Když už jsme byli připraveni na letišti a měli odletět a když už v letadle byly všechny věci, mysleli jsme, že už půjdeme do letadla, tak najednou se tam přiřítilo asi pět pánů v takových kožených kabátech a řekli, že se let na dvě hodiny odkládá. Mysleli jsme si, že je špatné počasí. 
Po dvou hodinách nás zavolali do takové velké místnosti a tam nám řekli, že celé národní mužstvo se má vzdát reprezentace na mistrovství světa, protože dva rozhlasoví reportéři pan Laufer a pan Procházka neobdrželi vstupní víza do Anglie. Náš kapitán Vladimír Zábrodský dostal takový papír, kdy on měl prohlásit jako hlava mužstva, že se toho mužstvo vzdává. Pak s tím papírem obcházel všechny hráče, ale nikdo to nepodepsal, protože my jsme chtěli odletět a vyhrát titul mistrů světa. Víte, my v té době předběhli celý svět v pojetí hokeje, v taktice, ve všem. My jsme udělali něco, co tehdy bylo nevídané – dva útočníci jsme začali hrát v obraně, takže já a Kobranov, kteří jsme celý život hráli v útoku, jsme najednou hráli obránce. A najednou jsme dávali víc branek než ti útočníci, protože jsme věděli, že když jsme puk chytili, tak jsme ho nikomu nedali. Tak jsme dali branku nebo ji připravili pro druhého. Takže jsme poráželi všechna mužstva rozdílem deseti gólů.
 
•••
Vraťme se k odletu.
 
G. B.: Když toto sklaplo, nikdo to neudělal, tak prohlásili, že se let - to bylo v sobotu 11. března - odkládá na pondělí. Předtím nás drželi na Kladně, kde bylo soustředění, kde jsme si ze zimního stadionu nemohli koupit pomaličku ani pastu na zuby a kartáček. Byli jsme tam internovaní, nemohli se ani pohnout, abychom neměli kontakt s lidmi. 
Tehdy jsme jako sportovci měli možnost vycestovat všude, vozili jsme různé dopisy, různé věci emigrantům, když za námi přišli třeba rodiče. Je pravda, ty věci jsme brali v domnění, že to nikomu neškodí a že to není žádná špionáž. Když jsme se sešli v pondělí ráno, tak nám opětně začali říkat něco podobného. Jenže my jsme už měli fotokopie dokumentů těchto dvou rozhlasových reportérů, kteří už v pátek ráno měli tato víza udělená. Takže to byla lež, byl to na nás dělaný podfuk. Následovaly veliké debaty, diskuse a pak řekli, že když je to takhle, tak že se na žádné mistrovství světa. Vzali pohár, který byl u nás, poslali ho letadlem do Londýna, protože večer mistrovství světa začínalo.
 
•••
A vy jste si řekli, že když nikam nejedete, tak to půjdete oslavit.
 
G. B.: Zrovna asi čtyři dny předtím se narodil Vaškovi Roziňákovi kluk, Jirkovi Macelisovi taky, tak jsme si řekli: „Sejdeme se v hospodě a oslavíme to.“ K večeru jsme se sešli v jedné hospůdce za Národním divadlem, kam jsme chodívali na obědy a večeře – ta hospoda patřila bratru Zdeňka Ulčíka, hokejisty Sparty, kam jsme právě my - šest vojáků, kteří hráli za ATK, chodívali se stravovat. Tak jsme tam přišli – bohužel – alkohol, byl tam harmonikář. Začali jsme zpívat různé písničky, obměňovali jsme jméno – místo Vlasta Kopeckej jsme zpívali Venca Kopeckej, to byl náš ministr, začali řvát a vybíhat na ulici, křičeli jsme Smrt komunismu! a že si nenecháme přistřihnout křídla a že chceme svobodu. Blázniví dvacetiletí kluci, mysleli jsme, že to všecko zvrátíme. Když ta merenda – jak já říkám - byla v nejlepším, tak jeden z těch pánů, co seděli v rohu, vstal, chytil mě a Roziňáka a říkal: „ Půjdete s námi.“ Jenomže když to viděl náš třetí kamarád Zlatko Červený, vlítl na něj – on se nelegitimoval, mysleli jsme, že je to nějaký člověk, který fandí komunismu, tak ten mu dal ránu, spadl pod kamna, ten druhý vzal pistoli, písknul a v tom okamžiku tam vlítlo 40 policistů. Na tom náměstíčku dvě hodiny předtím čekal anton s rychlým policejním komandem a začali nás všecky sbírat, zatýkat a šli jsme hned do civilního vězení, odtud do vojenského na Hradčany do tzv. domečku.
 
•••
Vzpomínal jste na jednoho z bachařů.
 
G. B.: Tam byl člověk, největší hyena, který pomáhal vyšetřovatelům k likvidování, připravoval lidi na výslechy. On vládl v tom domečku, v tom garňáku – vojenském vězení. Nedostali jsme jídlo, nenechali nás tam vyspat, v noci jsme museli dělat kliky, dávali nám různé věci do kávy. Odtamtud jsme jezdili k výslechu na „kulaté náměstí“, kde bylo 5. oddělení vyšetřování, tak kdykoli on šel, držel pistoli a říkal: „Udělej krok a našiju to do tebe.“ Nikdy jste nevěděl, kdy vás zastřelí. To byl tyran – my jsme byli sportovci, ledacos jsme vydrželi, ale ti chudáci, ti staří páni, které on tam dostal do rukou. To byl likvidátor, že ty lidi připravil, aby byli ochotní – už ani nevěděli. Představte si, že když byl proces se Slánským, on spadl do té skupiny Slánského – zavřeli ho také.
 
•••
A mistrovství se hrálo bez Československa.
 
G. B. : Pomalu se nad námi začaly stahovat mraky a nakonec chtěli s národním mužstvem udělat totéž co s doktorkou Horákovou. Pro výstrahu všem sportovcům, protože v té době už sportovci utíkali, pro výstrahu všem otesat nás. Jenomže měli obrovský strach, co říct dělnické třídě, chtěli také podpisy. Ale když šli do Sokolova, tak věděli, že dělníci by nad tím kroutili hlavou, že to není pravda, že najednou se ztratilo národní mužstvo. A tak udělali vojenský tajný soud, kde nebyl přítomen nikdo, no a byla to velezrada, špionáž, rozvracení státního zřízení, hanobení vládních činitelů, zkrátka tolik paragrafů, že inženýr Modrý jako nejstarší, který do Švédska neměl jet, protože se vzdal reprezentace, tak byl dán jako hlavička mužstva, já jako druhý nejmladší jako druhý organizátor a dostali jsme paragrafy na trest smrti. V říjnu u přelíčení, které trvalo dva dny, soud vynesl rozsudky – Modrý 15 let, já 14, Konopásek 12, Roziňák a Kobranov 10, ti další 8, 6, 3, 2, 1 atd. Odvezli nás na Bory a my, kteří jsme měli nad 10 let, jsme se odvolali k Nejvyššímu soudu. K němu nás převezli 22. prosince, Nejvyšší soud tyto rozsudky potvrdil, že to bylo spravedlivě odsouzené, a už jsme věděli, že nám není pomoci. Samozřejmě jsme stále a stále spoléhali, že se něco stane, že není možné, aby na nás národ zapomněl. Zapomněl na nás, úplně nás vygumovali. Takže ani nikdo nevěděl, kde jsme, co jsme.
 
•••
Vy jste v Jáchymově těžil uranovou rudu.
 
G. B.: My ji vytěženou nosili, nesměla se dávat do vozíku, na to byly speciální bedničky, vystlané olovem. Byla to strašně těžká práce, ani ta děvčata, co tam chodila měřit radioaktivitu – byla hezká, my jim říkali hokejistky, protože měly takovou bedýnku a hokejku - neměly žádné ochranné oděvy. Od nás se to vozilo na měřicí třídírnu a všecko se pak sváželo do Jáchymova na tzv. tábor L, nejhroznější tábor s věží smrti. Tam se svážela uranová ruda z dvaceti táborů, vytáhla do drtírny až nahoru a propadávala rošty dolů, kde byly kameny na drcení. Dole vycházely jemné hranolky nebo prach, ten ti vězni bez jakýchkoliv ochranných pomůcek nakládali do olověných barelů a dávali do vagonů. Každý týden odjížděl celý vlak do SSSR. Těch táborů bylo mnoho a mnoho, ale nejhorší byla tato drtírna L, protože tam šli lidé, kteří byli určeni na smrt. Na táborech to bylo kruté, jak jste nesplnil normu, byla vražedná, dostal jste poloviční stravu.
 
•••
Přišel rok 1953, začátkem března zemřel Stalin, hned po něm Gottwald a k moci přišel Zápotocký.
 
G. B.: Teprve tehdy, na veliké intervence našich rodičů a manželek pěti hráčů jsme dostali milost prezidenta republiky. Po pěti letech, kdy jsme fárali v jáchymovských dolech a těžili uranovou rudu. A chtěli jsme hrát dál – já a Roziňák, hned jsme naskočili na brusle, ale bohužel jsme nesměli reprezentovat náš národ, naše Československo.
 
•••
S tím souvisí památné utkání na Štvanici.
 
G. B.: To ano, my byli v Brně a měli jsme hrát proti Spartě na staré Štvanici. Byla nabitá a když jsme nastoupili, lidé provolávali různá krásná hesla, slogany a po rozbruslení nás z kabiny – mě a Roziňáka Státní bezpečnost vyvedla a dala do taxíku – takže jsme se neobjevili. Lidé volali všelijaká hesla – ani bych vám je tu neměl říkat – třeba - Uděláme z toho mrdník, proč tu není Gustav Bubník nebo Dostanete na frňák, kdepak je ten Roziňák, Nepustíte-li je na hřiště, pochčijem vám kluziště! Ti lidé byli obrovsky dobří, naházeli všecko, co měli v rukou, na led. I židle. Takže se utkání nehrálo. A víte, jak to dopadlo? My dva jsme dostali zákaz dva roky hrát první a druhou ligu, protože by docházelo k těmto všelijakým štvanicím. Bohužel jsme se dva roky potulovali, já hrál za Mariánské Údolí. Život šel dál a já jsem se potom vrátil zpátky do Prahy, protože jsem Pražák a jsem rád v Praze. Chvilinku jsem pracoval v Praze v Závodě Jana Švermy – to víte, deset let ztráta občanských práv, jen jako pomocný dělník.
 
•••
Pak jste na čtyři roky zmizel do Slovanu Bratislava.
 
G. B.: No a v roce1962 při utkání v Plzni, když jsem vstřelil branku, jsem koukal - puk z druhé strany a já vletěl po hlavě do mantinelu. Konec, prasklá páteř a už jsem se na nohy jenom díval. Po roce, po operacích jsem to znova zkusil, ale zase další zranění a už jsem toho nechal. Tak v 62. roce jsem začal dělat vysokou školu – Karlovu univerzitu. Coby hokejový trenér vystudoval jsem první třídu a pomalu začal trénovat, ať už to byla Karviná, ať už to bylo Brno. Ale protože jsem si chtěl vydělat taky nějaké peníze, tak jsem stále žádal, aby mě pustili trénovat venku. Od roku 1962 jsem působil jako trenér a v letech 1966 - 1969 dokonce jako trenér reprezentačního týmu Finska. Tenkrát se mi smáli, že jdu trénovat do Finska, které nikdo neznal. O Finech se vědělo, že jsou to sice dobří sportovci, tvrdí sami k sobě a houževnatí, ale že v kolektivních sportech nejsou moc dobří. Pod mým vedením se jim ale podařilo za dva roky nad Čechy vyhrát. Ale to jsem si u nás v Čechách užil... Vymlácená okna, rozbité auto, věčné nadávky mé ženě, která se potom už bála chodit nakupovat, a spousta anonymních dopisů, ve kterých mi nadávali, že jsem zrádce českého hokeje a podobně. To víte, česká zloba.
 
•••
Děkuji za rozhovor.


Linkuj elánek Linkuj.cz  Linkuj.cz  |   Facebook  Facebook  |   Google  Google  |   Jagg.cz  Jagg.cz  |   Digg  Digg
Mohlo by Vás zajímat
loading...
   
Další zprávy z lokality Praha
Startuje státní Účtenkovka. Můžete vyhrát milion korun nebo třeba osobní auto
SZPI prokázala u dalších bubble tea „bez chemických barviv“ přítomnost barviva tartrazin a allura červeň
Čeští musheři se z MS v Kanadě vracejí jako vicemistři světa
Úředníci na pokyn ministra založili pracovní skupinu. Bude řešit bezpečnostní situaci v kvasinské průmyslové zóně
Čeští musheři sní medailový sen! Na mistrovství světa do Kanady jedou obhajovat pozici lídra z podzimního ME v Anglii
Historici s archeology zveřejní informace z výzkumu havarovaného bombardéru
Chci po všech lidech ve státním sektoru, aby sebou sakra mrskli, říká herec Ondřej Vetchý
Vláda schválila vyšší rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury. Peníze půjdou i na východ Čech
Vláda schválila návrh na prioritní zahájení dopravních staveb, zabývala se také výstavbou vodních nádrží
Proběhlo slavnostní vyhlašování ankety: 7. ročníku Žena regionu
Lesy České republiky letos nabídly práci 285 nezaměstnaným
Města Letohrad a Jičín byla oceněna jako krajská historická města roku
Výsledky průzkumu: Dvojí kvalita potravin, jiné složení pro náš a jiné pro zahraniční trh
Hejtman a starostka Králík dnes jednali s ministrem vnitra o budoucnosti "pasťáku"
Co se mění od ledna 2016? Novinky Ministerstva práce a sociálních věcí
Ministerstvo zmodernizovalo radiokomunikace hasičů, záchranek a policie
VIDEO: Mladí muzikanti z Kostelce nad Orlicí zahráli v Senátu
Foxconn investuje několik miliard korun, šéf firmy to slíbil premiérovi
Vláda chce přijmout cca 70 syrských uprchlíků. Možná je ubytují v Kostelci
Podorlicko zná nejlepšího starostu. Je z Dobrušky

Agens 2017: Teroristé zaútočili na studentské koleje
19.10.2017 | 15:56 | Orlický.net

Východní Čechy jsou již pokryty signálem DVB-T2. Nově z vysílače Černá hora
19.10.2017 | 07:42 | Orlický.net

Ema Švábenská z filmu Pohádky pro Emu v Mokrém
15.10.2017 | 23:17 | Bludička Mokřinka

Šel na houby, našel dělostřeleckou střelu ráže 8,8 centimetru
09.10.2017 | 09:21 | Policie ČR

Před transportem pacientky museli záchranáři spolu s hasiči vybourat kus domu a ženu naložit do sanitky pomocí zemědělské techniky
07.10.2017 | 06:55 | ZZS

Tradiční traktoriáda se blíží
03.10.2017 | 21:29 | Vrbík

Den otevřených dveří v Domě na půl cesty a Domově na Skalách
03.10.2017 | 13:22 | CEMA Žamberk

Pašíci jsou už pod zámkem. Ohrožovali bezpečnost silničního provozu.
03.10.2017 | 11:41 | Policie ČR

Startuje státní Účtenkovka. Můžete vyhrát milion korun nebo třeba osobní auto
01.10.2017 | 08:42 | (rup)

Pavel Tomeš na ME džódó opět uspěl
21.09.2017 | 23:00 | Bludička Mokřinka

Hygienici vyzývají rodiče kvůli onemocnění salmonelou
20.09.2017 | 07:08 | Týniště nad Orlicí

Titul Vesnice roku 2017 putuje na Vysočinu. Lukavice skončila druhá
16.09.2017 | 18:16 | Orlický.net

Beseda Bio: Zdravé jídlo a bio prodejna přímo v centru Rychnova
14.09.2017 | 07:11 | TV Rychnov

Nejlepší světoví řezbáři motorovou pilou míří o víkendu do Josefova
07.09.2017 | 21:30 | TV Rychnov

Srpnová bouřka poničila školu. Děti to při zahájení výuky téměř nepoznaly
07.09.2017 | 09:45 | ČRo



zprávy z měst v regionu Orlických hor a Podorlicka

Rychnov nad Kněžnou
Rozloučení s 53. výstavní sezónou Orlické galerie
Jel zkratkou, navíc na úzké silnici příliš rychle
Auto skončilo v řece, zpátky na břeh ho vytáhli hasiči
V plavecké lize škol vedou žáci základky z Dobrušky
Ústí nad Orlicí
Motocyklista na historickém stroji "závodil" se sanitkou. Ta ovšem spěchala k pacientovi v bezvědomí
Po roce se rozezněly „Tóny nad městy“
Nebezpečný risk se životem: Hledaný a značně opilý muž si ustlal na kolejích
Vodáci uzamknuli tichou orlici
Žamberk
Obchodní řetězec vybavil učebnu pro prodavače za 350 tisíc
Česko-německý akordeonový orchestr opět v Žamberku
Kinobar Jednička – v Žamberku si od 11. října můžete zajít na filmy do pivovaru!
Den otevřených dveří v Domě na půl cesty a Domově na Skalách
Lanškroun
Muž se popálil při výbuchu propan butanové lahve
Pronásledování skončilo zajištěním. Ujíždějící řidič byl pod vlivem alkoholu a drog
Ohlédnutí za 49. ročníkem Lanškrounské kopy a městských slavností
Lanškrounští jachtaři se představili na mistrovství České republiky lodní třídy Optimist
Nové Město nad Metují
Veřejné záchodky vybavili zařízením pro přebalování miminek
Muž pustil žilou účtu lidí z bytového domu. Pro sebe odčerpal víc jak dvěstě tisíc
Začíná stavba nového chodníku v ulici 28. října. Dojte také k rozšíření stávající komunikace
Trochu přebral a nezvládal ani chůzi ani stání
Dobruška
Dobrovolní hasiči získali nové moderní zásahové vozidlo
Festival F. L. Věka připomene nejslavnějšího rodáka Dobrušky
Odstartovaly Svatováclavské slavnosti 2017
Nenechávejte odložené věci v autě
Letohrad
Pašíci jsou už pod zámkem. Ohrožovali bezpečnost silničního provozu.
Dvacátý šestý ročník Mezinárodních cen Egona Ervína Kische za literaturu faktu zná jména laureátů
Dnes proběhne slavnostní udělování mezinárodní literární Ceny Egona Ervina Kische
Nádraží čeká oprava za miliardu, přibyde i podchod
Kostelec nad Orlicí
Dobrovolní hasiči získali AED - automatický defibrilátor
Řidič havárii dodávky do příkopu nepřežil
Multižánrový hudební festival F. I. Tůmy startuje již zítra!
Klackaři vybojovali postup do Extarligy
Choceň
Nevěnovala se řízení a s autem skončila na boku. Oběd domů nedovezla
Hasiči spolu s policisty hledali ztraceného muže
Nedal přednost v jízdě, ozvala se rána a jedno z aut narazilo do domu
Teď vyprodáme kde jakou louku
Týniště nad Orlicí
Audi řízené mladou řidičkou narazilo při předjíždění do druhého auta. To skončilo pod kamionem
Hygienici vyzývají rodiče kvůli onemocnění salmonelou
Nárazu auta do pouliční lampy na cyklostezce měla předcházet policejní honička
Osobák vyjel ze silnice a skončil na cyklostezce
Vamberk
Příjezd Janáčkovou ulicí do města bude kvůli opravě obchvatu uzavřen
Připravují Mezinárodní setkání krajkářek a Bienále české krajky
Kamion naložený kládami skončil v příkopu. Odstraňování nehody trvalo do večera
Osobák ve stromě, autobus odstavený na silnici
Česká Skalice
Výstava železničních modelů v České Skalici
Silnici blokovala nehoda osobního auta a motocyklu
Přehrada Rozkoš byla pod policejní kontrolou vodních ploch
Alkoholová slečna usedla za volant s jedním promile
Rokytnice v Orlických horách
Bude stavět plot, dílce si ale nabral v urnovém háji
V kuchyni rodinného domu úřadovaly plameny. Kvůli manipulaci s hořlavou látkou jednoho z obyvatel
Přes tři promile za volantem
Připravují napuštění přírodního koupaliště
Česká Třebová
Tělocvična má novou střechu. Práce pokračují podle plánu
Kotoučovou pilou si způsobil vážné poranění nohy
Agresivní cyklista hodila na policisty bicykl. Byla zřejmě pod vlivem drog
Zloděj ukradl měděnou propojku. Signál o poruše na trati zabránil neštěstí
Opočno
Na návštěvě v hereckém muzeu Viktorka
SAFARI – z Johannesburgu k Viktoriiným vodopádům
Festival pokračuje, v Opočně se představí Wenzel Grund a Apollon Quartet
Sokolnické Opočno 2017
Náchod
Žena přecházela před kamionem. Ten ji usmrtil
Řidiči nerespektovali dopravní značení, vjezd do pěší zóny proto ochrání výsuvný sloupek
Nad bytaři spadla klec. Cizinci brali jen peníze a šperky, řádili po celé republice
Za krásného počasí proběhl pátý ročník Česko-polských atletických závodů
Jablonné nad Orlicí
Chlapec při sběru brambor přišel o část nohy. Kalhoty se mu namotaly do hřídele stroje
Jaký mají vliv kotlíkové dotace na ovzduší v obcích? To má zjistit měření vzduchu
Po srážce osobáku s nákladním autem museli hasiči vyprostit dvě zaklíněné osoby
Loupež v bance muži nevyšla. Pachatel byl uvězněn v mezidveří
Borohrádek
Šel na houby, našel dělostřeleckou střelu ráže 8,8 centimetru
Borohrádek hostil Sportovní hry seniorů Královéhradeckého kraje
Den IZS: evakuace školy a ukázky z činnosti
Žena našla v lese kousek za městem protipancéřovou střelu
Jaroměř
Zastavila s autem uvnitř kruhového objezdu a odešla
Ukradené krajkové šaty jsou zpět. Někdo je přinesl v igelitce
Náklaďák se kruhovém objezdu popasoval s motocyklem
Zloděj zamířil do výstavní síně. Zmizely šaty za jíc jak sto tisíc
Králíky
Pašeráci a celníci mají muzeum, své brány otevře v příštím roce
Cihelna 2017 je za námi
Do Králík dorazili také žáci z polské školy v Międzylesie
Hasiči hodinu po půlnoci vytahovali z potoka dvě podchlazené osoby
Hradec Králové
Šestadvacet cestujících jelo v třímístné dodávce. Rekord to ale není
Královéhradecký kraj usiluje společně s městem Hradec Králové o vyjmutí vybraných úseků dálnic ze systému zpoplatnění
Opilý mladík za volantem narazil do sloupu veřejného osvětlení. Nic se mu nestalo, auto je na odpis
Třetí ročník cyklozávodu Mitas Gočárovy schody byl velkolepý
Vysoké Mýto
Poškodil zabezpečení přejezdu a ujel. Hazardoval s životy cestujících
Kraj získá první z budov Vysokomýtské nemocnice. Druhá následuje po rozhodnutí soudu
Soud odmítl dovolání a Koblížek má nastoupit do vězení. Jeho právník ale podal ústavní stížnost
V Mejtě si hráli se Svítáním
Pardubice
Agens 2017: Teroristé zaútočili na studentské koleje
Motorkář se snažil ujet policistům. Řídil totiž pod vlivem návykové látky a bez řidičského oprávnění
Série požárů v Polabinách pokračovala i v noci na první řijnový den
Retroměstěčko... znovu oživilo kasárna
Litomyšl
Nerozumné mládí: Zeď se opravdu před nikým neuhne
Řidič skončil s autem v příkopu. Vytáhnout je musel hasičský jeřáb
Silnice I/35 u Litomyšle byla kvůli nehodě autobusu s osobním vozem uzavřena
Pes zřejmě zapnul varnou desku, z bytu pak vycházel dým
Solnice
Další člověk řídil pod vlivem alkoholu a drog. Cizinec skončil na policii a hrozí mu vězení
Řidič nadýchal téměř tři promile. Skončil na policii
Na Solnickém loučení s létem vystoupí Michal z Kouzelné školky, kapela K2 či Ewa Farna
Mladí vynálezci se ukázali v Solnici
Orlické hory
Na horách se záchranáři připravují na zimu. Horská služba plní vybavení a chystá tyčové značení
Orlické hory a Podorlicko mezi finalisty soutěže o excelentní turistickou destinaci EDEN 2017
Startuje měsíční uzavírka silnice na Panské Pole. Příjezd na Haničku o víkendech jen od Bartošovic
Vandalství nebo konkurence? Pachatel zastavil lyžařské vleky
Podorlicko
Volby 2017: Ano získalo přes 30 procent, ČSSD dostalo od voličů výprask a jen sedm procent
Jeden kamion se v serpentinách převrátil na bok, jiný se střetl s osobním autem
Dvě nehody: jeden mrtvý, dva těžce zranění
Ekologové zveřejnili žebříčky znečišťovatelů za loňský rok. V Podorlicku velkou stopu zanechává firma Saint Gobain či Iveco
Rychnovsko
Rychnovští policisté rozbili další partu pěstitelů marihuany
Zloději volno neměli. Zmizely peníze
Dvě nehody se zraněním nezletilých cestujících. Jedno dítě transportoval do nemocnice vrtulník
Policejní česko-polská hlídka se v září opět objevila na našich silnicích.
Orlickoústecko
Víkendové zásahy hasičů: Kamion na boku, požár rekreačního objektu a požár trafostanice
Máslo vyšlo na 50 tisíc korun. Podnikatelka si zboží objednala přes internet, nedostala ale nic
Čelní střet dvou aut: Řidiči v skončili v nemocnici, auta pravděpodobně na se přesunou na vrakoviště
Region Orlicka si o víkendu podmanili němečtí cyklisté
Náchodsko
Vloupání do rodinných domů: Všichni byli v práci, včetně zlodějů
Domácí násilí: Násilné chování trvalo roky
Houbaři riskují zdraví své i svých dětí. Vstupují do lesů postižených větrnou smrští
Někdo sklidil seniorce konopí. Žena skončila na policii

provozuje (c) Pro Junior, z.s. 2006-2017 | ISSN 1803-6317 | za obsah ručí autoři jednotlivých příspěvků
zprávy z volně přístupných zdrojů jsou označeny zkratkou zdroje | | ceník inzerce | admin
TOPlist Google+