Profil autora:
vložil -kr-
jméno PhDr. Josef Krám
autor fotografií -kr-
hash tag #gustavbubnik
19.04.2017 10:38

-kr-

Zpravodajství
události

Zobrazeno 800x

Hodnocení

Včera ve věku 88 let zemřel mistr světa z roku 1949 a člen Síně slávy českého hokeje Gustav Bubník. Tato osobnost sportu byla opakovaně i na setkání s pétépáky z okresu Rychnov nad Kněžnou. Přečtěte si rozhovor z roku 2009, který byl zveřejněn v Pozitivních novinách.
Autorizovaný rozhovor s Gustavem Bubníkem, jedním z pilířů legendárního národního hokejového mužstva, vznikl před slavnostním odhalením pamětní desky 13. března 2009 ve 12 hodin na domě v Pštrosově ulici 192/24 v Praha 1 (budova kliniky Santé). Zde se dlouhá léta nacházel hostinec U Herclíků, kde před téměř šedesáti lety zasáhla StB proti tehdejším hokejovým reprezentantům.

•••
Pane Bubníku, loni v listopadu uplynulo 60 let od doby, kdy bylo naše národní hokejové mužstvo těžce postiženo tragickou smrtí šesti členů při leteckém neštěstí nad Lamanšským průlivem a další hráče ztratilo poúnorovou emigrací. Přes tyto ztráty jste dokázali na mistrovství světa ve Stockholmu roku 1949 završit tříletou sérii, během níž získala naše reprezentace dva tituly mistrů světa, tři evropské primáty a ze zimní olympiády stříbrné medaile. Dovolte využít Vaší návštěvy potštejnského zámku – ta beseda byla spontánní.
 
Gustav Bubník: Už jsem byl na mnoha přednáškách, ale na zámku ještě ne. Viděl jsem tady společnost téměř v mé věkové kategorii nebo o trošku mladší, ale žádnou mládež. Je mně přes 80, ročník narození 1928 a jako sportovec jsem pohyblivý nebo, jak já říkám, jako veška. A v tomto věku jsem byl požádán hokejovým svazem, abych dělal průvodce v Síni slávy v nové nádherné hokejové O2 aréně v Praze, kde ve 3. patře v tzv. VIP boxech nebo SKY boxech, jak tomu říkají, je místnost s deseti takovými výkladními skříněmi. Každá z nich je věnována desetiletí našeho československého - dnes už českého - hokeje.
 
•••
Přinesl jste nově vydanou knížku 100 let našeho hokeje. Řekl jste o ní, že je to opravdu nádherná kniha a že je pro Vás veliká čest být zařazen mezi 40 lidmi v Síni slávy českého hokeje. Ostatně právě tam jste se sešel v listopadu s předsedy celosvětového hokeje a dokonce za přítomnosti ministerského předsedy Mirka Topolánka.
 
G. B.: Je krásné pracovat na tomto postu a vykládat o této historii, že náš hokej začínal v roce 1908 v belgickém Lutychu, potom přes Antverpy, Chamonix a přes další a další státy a olympijské hry se dopracoval k tolika významným poctám, které jsme my, hokejisté, získali. Já začínal s hokejem jako pětiletý. Bydleli jsme v Praze-Holešovicích blízko zimního stadionu Štvanice, který byl vystavěn už v roce 1931. A tak jako šestiletý chlapec jsem se tam chodil dívat na naše velikány hokeje a pomalinku jsem začínal trénovat a začal hrát za velmi slavný klub LTC Praha. Za klub, který získal mnoho titulů. Pak jsem se vypracovával ze žákovského mužstva do dorosteneckého a až v 18 letech v roce 1947 jsem byl také nominován do československého národního mužstva pro mistrovství světa v Praze.
 
•••
To bylo veliké, slavné mistrovství světa, na kterém jsme poprvé v historii získali titul mistrů světa. Pamatuji se na ně.
 
G. B.: My ten titul máme, ale jak říkám - nebýt určitých okolností, tak jsme mistry nebyli. Měli jsme tehdy veliké mužstvo a mysleli jsme, že porazíme všechny. Ale najednou jsme dostali nátěr od Švédů a celý národ nás zatratil, protože si každý myslel, že jsme neomezení vládci ledu. Jenže co čert nechtěl! V sobotu ráno se hrálo utkání Švédsko - Rakousko. A jak říkám – v Praze máme hezké holky, hodně alkoholu… No a tím pádem Švédové, kteří už byli mistry světa a král Gustaf jim poslal blahopřání, tak se šli trošku obveselit. Táhli to do časných ranních hodin a v sobotu ráno najednou nastoupili proti úplnému outsiderovi. Proti Rakušanům, kteří vyhráli 2 :1. Na začátku tam bylo jen pár stovek lidí, ale jakmile Rakušané vyhrávali 1 : 0, 2 :1, tak nejenom v rádiu, ale i po celé Praze ampliony křičely, aby lidé přišli na Štvanici a ta pak byla plná. Věřte tomu, že když to utkání končilo, lidé v té euforii vtrhli na led, rakouské hráče vzali na ramena a nesli je možná kilometr do jejich hotelu na Poříčí. Tak jak byli, v dresech, bylo něco nádherného. Celý země nám díky Rakušanům připravila obrovské ovace a dary.
 
•••
V roce 1947 na tom bylo Rakousko dost špatně.
 
G. B.: To je pravda. Celý národ Rakušanům přinesl před ten hotel mnoho a mnoho darů – mouku, uhlí, cukr, pytle všeho možného, takže odjížděli z Prahy nejenom hráči v jednom vagonu, ale s nimi i mnoho vagonů potravin. Odváželi si je do Rakouska a byli nám za to moc a moc vděční.
 
•••
Končil rok 1947 a pak přišel únor 1948.
 
G. B.: V té době byly v lednu ve švýcarském Svatém Mořici olympijské hry a na nich naše národní mužstvo hrálo poprvé proti Kanaďanům nerozhodně 0 : 0. To bylo slavné utkání, hrál jsem v něm, v roce 1947 jsem byl jen náhradníkem. Kanaďané nás do té doby poráželi obrovskými výsledky – v prvním utkání 1909 v Lutychu 30 : 0. Dát třicet gólů za zápas je velké umění, to je skoro každou druhou minutu dát gól. Takže jsme to utkání sehráli 0 : 0. Kanaďané nepříčetní, jak je to možné? Podávali jsme vynikající výkony, inženýr Modrý v brance, obránci Trousílek, Šťovík , Němec, v útoku Roziňák, Zábrodský, Konopásek, já, Bouzek. Hráči, kteří jsem se jim opravdu vyrovnali. Hlavní strůjce tohoto utkání byl náš brankář inženýr Modrý, který prováděl takové kousky, že Kanaďané kroutili hlavou, jestli ten puk měl v rukavici, nebo ho měl na sobě. Tak to utkání vychytal. Když skončila olympiáda, nejen že jsme se radovali, ale radostí i brečeli.
 
•••
Naše družstvo bylo stříbrné.
 
G.B.: Ano, na té olympiádě jsme měli stejně bodů jako Kanaďané, ale bohužel jsme měli mnohem a mnohem horší bodový rozdíl, protože jsme nepočítali, že s Kanadou můžeme vyhrát nebo hrát nerozhodně. Počítali jsme s tím, že prohrajeme. Tudíž nám bylo úplně jedno, jestli jsme hráli s Rakušany a ti dám dali tři góly, jestli jsme hráli proti Italům, ti nám dali čtyři. Prostě jsme měli víc branek, a tím pádem jsme dostali jen stříbrnou medaili.
 
•••
A měli jste jet do Kanady.
 
G. B.: Ihned po této olympiádě nás pozvali do Kanady, protože tam tehdy nehrálo tolik profesionálních mužstev jako dnes, tenkrát jen šest. Ta mužstva chtěla za každou cenu dokázat, že Kanaďané jsou Kanaďané, zakladatelé hokeje, protože v Kanadě se začínalo s hokejem roku 1890. Bohužel přišel Únor, v našem mužstvu byl vedoucím veliký komunista pan Vodička, jehož bratr byl dokonce členem ÚV KSČ. Takže ten vstupní vízum do Kanady nedostal a my do Kanady nejeli.
 
•••
Ale ihned vzápětí v únoru 1948 přišla pozvánka do Ruska.
 
G. B.: To jsme však nevěděli, co tam budeme dělat. Nejen že jsme tam jeli my, hokejisté, ale také tenisté – Jaroslav Drobný, naše nejlepší tenistka paní Štraubeová. Zkrátka jeli jsme učit Sověty hrát hokej. Oni nehráli hokej, ale tzv. bandy hokej . S tím se začínalo všude, ať se podíváte na Kanadu, Ameriku, Skandinávii i k nám - všude se začínalo bandy hokejem. Tedy hokej s malou hokejčičkou na trávě, kdy se honil takový míček a potom se přešlo na led. Stavěly se umělé plochy a zimní stadiony. A také Rusové začali hrát tento bandy hokej. Když jsme přijeli, tak jsme se na ně dívali. Hráli to na velkém fotbalovém hřišti a byli velice rychlí. Předváděli jsme jim, jak střílíme, jak si s pukem dovedeme pohrát. V Moskvě jsme jim to začali ukazovat, pak je dali mezi nás, aby s námi trénovali. Přišli v takových helmách – jestli pamatujete tanky v roce 1968, tak takové. Jen jsme koukali, co to mají na hlavách, protože tehdy se hrálo bez helem. Sehráli jsme utkání Moskva - Praha a vyhráli, druhé Lvíčata prohrála a třetí hrála nerozhodně. Tehdy to bohužel pískali dva kluci ruští a ti nás pořad vylučovali. I přestože to byly regulérní bodyčeky, tak jsme hráli pořád o jednoho či o dva míň. Chtěli jsme odejít ze hřiště, nechtěli jsme dál hrát, ale pak nás náš velvyslanec Laštovička přemluvil, abychom utkání dohráli.Tak jsme to dohráli.
 
•••
A jeli jste do hotelu Nacional naproti Kremlu.
 
G. B.: Když jsme přijeli na pokoj, tak Jarda Drobný volal: „ Kluci, pojďte nahoru na pokoj.“ Šli jsme, sedli si kolem dokola, uprostřed byl malý tranzistor a tam jsme slyšeli Gottwalda: „ Právě jsem se vrátil z Hradu.“ Padla vláda, padlo všechno. Z nás mladých si staří hráči dělali velikou legraci, že se domů nedostaneme, že pojedeme do gulagu. Já nevěděl, co to je, teprve potom nám to vysvětlili. Po několika dnech nás naložili do starého letadla, do Dakoty, přiletěli jsme do Prahy a všechno bylo v pořádku.
 
•••
Přišel další rok, kdy jezdilo národní mužstvo před sezónou v září - říjnu do Anglie.
 
G. B.: V Anglii jsme hráli několik utkání proti anglicko - kanadským profesionálům a při jednom takovém zájezdu v říjnu jsme přijeli do Paříže, kde jsme hráli utkání s Francií. Vyhráli jsme 4 : 3, pamatuji si na to dobře, protože v tom mužstvu hráli dva černoši. To víte, 19letý kluk a černoši - jak můžou umět bruslit? Koukali jsme na ně jako na objev. Ale když už jsme odlétali z Prahy, tak dva naši hráči museli zůstat v Praze, protože s námi letěl tehdejší ministr Clementis s pobočníkem na zasedání UNESCO do Paříže. Vhledem k tomu, že neměli žádné jiné spojení, tak je dali k nám do letadla. Takže dva hráči zůstali v Praze. Druhý den – byli jsme mladí kluci – jsme se těšili na Paříž, když nám vyprávěli ti starší hráči, jak je tam Folies Bergère, že tam budou holky a všelijaké podniky, tak jsme byli auf, že to uvidíme. Odletět jsme měli do Londýna až v pondělí, kde začínalo mistrovství světa. V neděli ráno nás ale vzbudili, že máme špatné letenky a že musíme odletět v neděli. Naložili nás do autobusu, projeli jsme se po Paříži a odpoledne odletěli do Londýna. V Londýně obrovská mlha, nic nejezdilo, na ulici jste na pár metrů neviděli.
 
•••
Večer utkání proti Anglii.
 
G. B.: Naši dva vedoucí odjeli na letiště a čekali na výpravu, která se měla dostavit z Paříže – to byli čtyři hráči, kteří tam museli zůstat, protože neměli vyřízená vstupní víza do Anglie – úřadovalo se až v pondělí ráno. Dva přiletěli z Prahy. Takže tam ve Francii bylo 6 vynikajících hráčů, mistrů světa. Jelikož byla taková mlha a nelétaly žádné spoje, tak jsme nastoupili v osmi k tomu utkání. Proti nám 14 Angličanů. Po první třetině najednou koukáme, co se děje, hrálo taky jen 8 Angličanů jako nás. Říkali jsme si - jsou to gentlemani. Nejhorší pro nás bylo, když po utkání, které skončilo 4 : 3 pro nás, Angličané přišli k nám a protože jsem dovedl anglicky, tak mě překvapilo, že mi jeden z Angličanů neblahopřeje, ale kondoluje. On říkal: „ Spadlo letadlo.“ Teprve po tom utkání jsme se přesunuli do kabiny, tam nás zavřeli, přišli pánové ze Scotland Yardu a řekli nám, že to letadlo, s kterým letělo těch šest hráčů, spadlo do kanálu La Manche. Nechtěli jsme tomu uvěřit, že je to možné, jak se to stalo. Dál jsme nehráli, nikam nejeli a naložili nás do letadla.
 
•••
V Praze na vás nikdo nečekal.
 
G. B.: Co bylo horší, že nikdo ani z vedení hokejového svazu, ani z vedení ministerstva informací nešel za těmi pozůstalými ženami hráčů říct, jak to bylo. Tak jsme se sebrali a každý jsme ty pozůstalé navštívili. Představte si, že těchto šest hráčů bylo několik let prohlašováno za utečence. Komunisté stále tvrdili, že ti hráči nespadli, ale že emigrovali do Ameriky, do Kanady, do Španělska, všude možně. Ale my, protože jsme mezitím už byli venku několikrát, jsme se nikdy nedozvěděli nejmenší zprávičku o tom, že by některý z těch hráčů žil. Takže naše národní mužstvo ztratilo pět vynikajících hráčů – Zdeňka Jarkovského, Miloslava Pokorného, Vilibalda Šťovíka, Karla Stibora, Ladislava Trojáka a Zdeňka Švarce - pět z nich bylo mistry světa z roku 1947 a držitelé stříbra z OH 1948. Předtím vybojovali titul mistrů světa.
 
•••
Připravovalo se další mistrovství světa v roce 1949 ve Švédsku, na které jste byli nominováni. Jenže …
 
G. B.: Na Vánoce 1948 hrálo mužstvo LTC Praha Spenglerův pohár ve švýcarském Davosu a tam došlo k prvému oficiálnímu setkání s emigrací. Bývalý předseda a místopředseda LTC Praha a vynikající předválečný hráč Josef Maleček, který hrál na mistrovství světa v roce 1938 a v poválečné době už nehrál, vyzvali naše mužstvo k jednání a pokusili se vyjednat naši emigraci a hrát pod hlavičkou československého národního mužstva v exilu. Došlo tam dokonce až na hlasování, kteří hráči chtějí emigrovat a kteří ne. 8 hráčů bylo pro návrat a 6 pro emigraci. Hlavními mluvčími celé této akce byl Vladimír Zábrodský, jeho bratr Oldřich Zábrodský a hráč dr. Sláma. Když Vladimír Zábrodský, který hrál i jako tenista s Drobným v Davisově poháru 1946 nebo 19 48, nedostal tolik peněz, kolik požadoval, byl také pro návrat do ČSR. Doktor Sláma a Oldřich Zábrodský emigrovali a s mužstvem se zpět do ČSR nevrátili. Celý tento případ byl při příjezdu diskutován u předsedy vlády Zápotockého a dokonce vláda jednala, zda mužstvo pustí na mistrovství světa 1949 do Švédska. Zápotocký řekl, že nám věří a že nás pustí. Po tomto mistrovství světa emigroval z našeho mužstva jen jeden hráč - náhradník Marek. Ostatní jsme se vraceli tímto vlakem do republiky.
 
•••
To jsme ale předběhli. Mužstvo bylo doplněno o čtyři hráče z Budějovic a dva z Moravy a odjeli do Švédska na mistrovství světa…
 
G. B.: Všechno tam bylo v pořádku, ale najednou jsme prohráli s Amerikou 2 : 0 a už to vypadalo, že na medaili nedosáhneme. Potom Švédové prohráli také, Kanada rovněž, poprvé na tomto mistrovství světa jsme vyhráli s Kanadou 3 : 2 a vyhráli mistrovství světa. Pamatuji na to jako dnes, protože jsem dával druhý gól. Kanaďané mě potom honili po hřišti, chtěli, abych šel za rozhodčími a řekl, že ten gól neplatí, že jsem ho bral nad výší ramen. Rozhodčí gól uznali, večer Kanaďané podávali protest proti výsledku, jury jej schválila, takže jsme Kanadu porazili 3 : 2. Pak jsme prohráli 2 : 0 s Amerikou a vypadalo to špatně, ale když jsme hráli finálové utkání proti Švédům, vyhráli jsme 3 : 0 a stali se mistry světa. 
 
•••
Ale už jste po tom leteckém neštěstí neodjížděli letadlem, ale cestovali lodí a vlakem.
 
G. B. : Pamatuji se jak dnes, když jsme se vraceli vlakem přes Polsko, to si nedovedete představit – vlak do Prahy měl snad 8 hodin zpoždění. Skoro na každé stanici vlak zastavil, aby nás mohli lidé přivítat. Oni věděli, že jedeme, takže jsme dostali jídla, koláčů, květin a já nevím co ještě. V Praze nás čekala celá vláda, hlavně předseda vlády Zápotocký, protože po jakémkoliv mistrovství světa, ať to bylo v roce1947, 1948 nebo 1949, vždycky jsme byli pozváni k ministru informací Kopeckému, což byl náš šéf, a na předsednictvo vlády k Tondovi Zápotockému. To byl takový lidumil, dobrý člověk, který kdyby měl harmoniku, tak by nám i zazpíval. Takže my jsme byli obdarováni všelijakými věcmi, dostali jsme tři metry estébácké látky, rádio, i známky od ministra pošt a různé věci. Za každé utkání jsme dostali 200 Kč, čistého 180 Kč, takže když jsme šestkrát vyhráli, tak to bylo dohromady 1 200 Kč. No, byly to peníze, ale žádné obrovské dary. My nebyli profesionálové, protože profesionalismus byl v té době absolutně zašlapaný. V roce 1949, když nastal přerod tady, tak všechny kluby, které existovaly, byly ihned likvidovány, dostaly jiná jména a všechny ty tzv. kluby z dřívějška byly buďto zlikvidované, nebo přejmenované.
 
•••
Připravovali jste se na další mistrovství světa1950 a přišel šok…
 
G. B.: V té době byli připravováni hráči tzv. dělnického původu, byli vybíráni různí úderníci ze všech různých závodů. Ale přece do toho mužstva se z nich skoro nikdo nedostal, byli to stejní hráči předtím. Když už jsme byli připraveni na letišti a měli odletět a když už v letadle byly všechny věci, mysleli jsme, že už půjdeme do letadla, tak najednou se tam přiřítilo asi pět pánů v takových kožených kabátech a řekli, že se let na dvě hodiny odkládá. Mysleli jsme si, že je špatné počasí. 
Po dvou hodinách nás zavolali do takové velké místnosti a tam nám řekli, že celé národní mužstvo se má vzdát reprezentace na mistrovství světa, protože dva rozhlasoví reportéři pan Laufer a pan Procházka neobdrželi vstupní víza do Anglie. Náš kapitán Vladimír Zábrodský dostal takový papír, kdy on měl prohlásit jako hlava mužstva, že se toho mužstvo vzdává. Pak s tím papírem obcházel všechny hráče, ale nikdo to nepodepsal, protože my jsme chtěli odletět a vyhrát titul mistrů světa. Víte, my v té době předběhli celý svět v pojetí hokeje, v taktice, ve všem. My jsme udělali něco, co tehdy bylo nevídané – dva útočníci jsme začali hrát v obraně, takže já a Kobranov, kteří jsme celý život hráli v útoku, jsme najednou hráli obránce. A najednou jsme dávali víc branek než ti útočníci, protože jsme věděli, že když jsme puk chytili, tak jsme ho nikomu nedali. Tak jsme dali branku nebo ji připravili pro druhého. Takže jsme poráželi všechna mužstva rozdílem deseti gólů.
 
•••
Vraťme se k odletu.
 
G. B.: Když toto sklaplo, nikdo to neudělal, tak prohlásili, že se let - to bylo v sobotu 11. března - odkládá na pondělí. Předtím nás drželi na Kladně, kde bylo soustředění, kde jsme si ze zimního stadionu nemohli koupit pomaličku ani pastu na zuby a kartáček. Byli jsme tam internovaní, nemohli se ani pohnout, abychom neměli kontakt s lidmi. 
Tehdy jsme jako sportovci měli možnost vycestovat všude, vozili jsme různé dopisy, různé věci emigrantům, když za námi přišli třeba rodiče. Je pravda, ty věci jsme brali v domnění, že to nikomu neškodí a že to není žádná špionáž. Když jsme se sešli v pondělí ráno, tak nám opětně začali říkat něco podobného. Jenže my jsme už měli fotokopie dokumentů těchto dvou rozhlasových reportérů, kteří už v pátek ráno měli tato víza udělená. Takže to byla lež, byl to na nás dělaný podfuk. Následovaly veliké debaty, diskuse a pak řekli, že když je to takhle, tak že se na žádné mistrovství světa. Vzali pohár, který byl u nás, poslali ho letadlem do Londýna, protože večer mistrovství světa začínalo.
 
•••
A vy jste si řekli, že když nikam nejedete, tak to půjdete oslavit.
 
G. B.: Zrovna asi čtyři dny předtím se narodil Vaškovi Roziňákovi kluk, Jirkovi Macelisovi taky, tak jsme si řekli: „Sejdeme se v hospodě a oslavíme to.“ K večeru jsme se sešli v jedné hospůdce za Národním divadlem, kam jsme chodívali na obědy a večeře – ta hospoda patřila bratru Zdeňka Ulčíka, hokejisty Sparty, kam jsme právě my - šest vojáků, kteří hráli za ATK, chodívali se stravovat. Tak jsme tam přišli – bohužel – alkohol, byl tam harmonikář. Začali jsme zpívat různé písničky, obměňovali jsme jméno – místo Vlasta Kopeckej jsme zpívali Venca Kopeckej, to byl náš ministr, začali řvát a vybíhat na ulici, křičeli jsme Smrt komunismu! a že si nenecháme přistřihnout křídla a že chceme svobodu. Blázniví dvacetiletí kluci, mysleli jsme, že to všecko zvrátíme. Když ta merenda – jak já říkám - byla v nejlepším, tak jeden z těch pánů, co seděli v rohu, vstal, chytil mě a Roziňáka a říkal: „ Půjdete s námi.“ Jenomže když to viděl náš třetí kamarád Zlatko Červený, vlítl na něj – on se nelegitimoval, mysleli jsme, že je to nějaký člověk, který fandí komunismu, tak ten mu dal ránu, spadl pod kamna, ten druhý vzal pistoli, písknul a v tom okamžiku tam vlítlo 40 policistů. Na tom náměstíčku dvě hodiny předtím čekal anton s rychlým policejním komandem a začali nás všecky sbírat, zatýkat a šli jsme hned do civilního vězení, odtud do vojenského na Hradčany do tzv. domečku.
 
•••
Vzpomínal jste na jednoho z bachařů.
 
G. B.: Tam byl člověk, největší hyena, který pomáhal vyšetřovatelům k likvidování, připravoval lidi na výslechy. On vládl v tom domečku, v tom garňáku – vojenském vězení. Nedostali jsme jídlo, nenechali nás tam vyspat, v noci jsme museli dělat kliky, dávali nám různé věci do kávy. Odtamtud jsme jezdili k výslechu na „kulaté náměstí“, kde bylo 5. oddělení vyšetřování, tak kdykoli on šel, držel pistoli a říkal: „Udělej krok a našiju to do tebe.“ Nikdy jste nevěděl, kdy vás zastřelí. To byl tyran – my jsme byli sportovci, ledacos jsme vydrželi, ale ti chudáci, ti staří páni, které on tam dostal do rukou. To byl likvidátor, že ty lidi připravil, aby byli ochotní – už ani nevěděli. Představte si, že když byl proces se Slánským, on spadl do té skupiny Slánského – zavřeli ho také.
 
•••
A mistrovství se hrálo bez Československa.
 
G. B. : Pomalu se nad námi začaly stahovat mraky a nakonec chtěli s národním mužstvem udělat totéž co s doktorkou Horákovou. Pro výstrahu všem sportovcům, protože v té době už sportovci utíkali, pro výstrahu všem otesat nás. Jenomže měli obrovský strach, co říct dělnické třídě, chtěli také podpisy. Ale když šli do Sokolova, tak věděli, že dělníci by nad tím kroutili hlavou, že to není pravda, že najednou se ztratilo národní mužstvo. A tak udělali vojenský tajný soud, kde nebyl přítomen nikdo, no a byla to velezrada, špionáž, rozvracení státního zřízení, hanobení vládních činitelů, zkrátka tolik paragrafů, že inženýr Modrý jako nejstarší, který do Švédska neměl jet, protože se vzdal reprezentace, tak byl dán jako hlavička mužstva, já jako druhý nejmladší jako druhý organizátor a dostali jsme paragrafy na trest smrti. V říjnu u přelíčení, které trvalo dva dny, soud vynesl rozsudky – Modrý 15 let, já 14, Konopásek 12, Roziňák a Kobranov 10, ti další 8, 6, 3, 2, 1 atd. Odvezli nás na Bory a my, kteří jsme měli nad 10 let, jsme se odvolali k Nejvyššímu soudu. K němu nás převezli 22. prosince, Nejvyšší soud tyto rozsudky potvrdil, že to bylo spravedlivě odsouzené, a už jsme věděli, že nám není pomoci. Samozřejmě jsme stále a stále spoléhali, že se něco stane, že není možné, aby na nás národ zapomněl. Zapomněl na nás, úplně nás vygumovali. Takže ani nikdo nevěděl, kde jsme, co jsme.
 
•••
Vy jste v Jáchymově těžil uranovou rudu.
 
G. B.: My ji vytěženou nosili, nesměla se dávat do vozíku, na to byly speciální bedničky, vystlané olovem. Byla to strašně těžká práce, ani ta děvčata, co tam chodila měřit radioaktivitu – byla hezká, my jim říkali hokejistky, protože měly takovou bedýnku a hokejku - neměly žádné ochranné oděvy. Od nás se to vozilo na měřicí třídírnu a všecko se pak sváželo do Jáchymova na tzv. tábor L, nejhroznější tábor s věží smrti. Tam se svážela uranová ruda z dvaceti táborů, vytáhla do drtírny až nahoru a propadávala rošty dolů, kde byly kameny na drcení. Dole vycházely jemné hranolky nebo prach, ten ti vězni bez jakýchkoliv ochranných pomůcek nakládali do olověných barelů a dávali do vagonů. Každý týden odjížděl celý vlak do SSSR. Těch táborů bylo mnoho a mnoho, ale nejhorší byla tato drtírna L, protože tam šli lidé, kteří byli určeni na smrt. Na táborech to bylo kruté, jak jste nesplnil normu, byla vražedná, dostal jste poloviční stravu.
 
•••
Přišel rok 1953, začátkem března zemřel Stalin, hned po něm Gottwald a k moci přišel Zápotocký.
 
G. B.: Teprve tehdy, na veliké intervence našich rodičů a manželek pěti hráčů jsme dostali milost prezidenta republiky. Po pěti letech, kdy jsme fárali v jáchymovských dolech a těžili uranovou rudu. A chtěli jsme hrát dál – já a Roziňák, hned jsme naskočili na brusle, ale bohužel jsme nesměli reprezentovat náš národ, naše Československo.
 
•••
S tím souvisí památné utkání na Štvanici.
 
G. B.: To ano, my byli v Brně a měli jsme hrát proti Spartě na staré Štvanici. Byla nabitá a když jsme nastoupili, lidé provolávali různá krásná hesla, slogany a po rozbruslení nás z kabiny – mě a Roziňáka Státní bezpečnost vyvedla a dala do taxíku – takže jsme se neobjevili. Lidé volali všelijaká hesla – ani bych vám je tu neměl říkat – třeba - Uděláme z toho mrdník, proč tu není Gustav Bubník nebo Dostanete na frňák, kdepak je ten Roziňák, Nepustíte-li je na hřiště, pochčijem vám kluziště! Ti lidé byli obrovsky dobří, naházeli všecko, co měli v rukou, na led. I židle. Takže se utkání nehrálo. A víte, jak to dopadlo? My dva jsme dostali zákaz dva roky hrát první a druhou ligu, protože by docházelo k těmto všelijakým štvanicím. Bohužel jsme se dva roky potulovali, já hrál za Mariánské Údolí. Život šel dál a já jsem se potom vrátil zpátky do Prahy, protože jsem Pražák a jsem rád v Praze. Chvilinku jsem pracoval v Praze v Závodě Jana Švermy – to víte, deset let ztráta občanských práv, jen jako pomocný dělník.
 
•••
Pak jste na čtyři roky zmizel do Slovanu Bratislava.
 
G. B.: No a v roce1962 při utkání v Plzni, když jsem vstřelil branku, jsem koukal - puk z druhé strany a já vletěl po hlavě do mantinelu. Konec, prasklá páteř a už jsem se na nohy jenom díval. Po roce, po operacích jsem to znova zkusil, ale zase další zranění a už jsem toho nechal. Tak v 62. roce jsem začal dělat vysokou školu – Karlovu univerzitu. Coby hokejový trenér vystudoval jsem první třídu a pomalu začal trénovat, ať už to byla Karviná, ať už to bylo Brno. Ale protože jsem si chtěl vydělat taky nějaké peníze, tak jsem stále žádal, aby mě pustili trénovat venku. Od roku 1962 jsem působil jako trenér a v letech 1966 - 1969 dokonce jako trenér reprezentačního týmu Finska. Tenkrát se mi smáli, že jdu trénovat do Finska, které nikdo neznal. O Finech se vědělo, že jsou to sice dobří sportovci, tvrdí sami k sobě a houževnatí, ale že v kolektivních sportech nejsou moc dobří. Pod mým vedením se jim ale podařilo za dva roky nad Čechy vyhrát. Ale to jsem si u nás v Čechách užil... Vymlácená okna, rozbité auto, věčné nadávky mé ženě, která se potom už bála chodit nakupovat, a spousta anonymních dopisů, ve kterých mi nadávali, že jsem zrádce českého hokeje a podobně. To víte, česká zloba.
 
•••
Děkuji za rozhovor.


Linkuj elánek Linkuj.cz  Linkuj.cz  |   Facebook  Facebook  |   Google  Google  |   Jagg.cz  Jagg.cz  |   Digg  Digg
Mohlo by Vás zajímat
loading...
   
Další zprávy z lokality Praha
SZPI prokázala u dalších bubble tea „bez chemických barviv“ přítomnost barviva tartrazin a allura červeň
Čeští musheři se z MS v Kanadě vracejí jako vicemistři světa
Úředníci na pokyn ministra založili pracovní skupinu. Bude řešit bezpečnostní situaci v kvasinské průmyslové zóně
Čeští musheři sní medailový sen! Na mistrovství světa do Kanady jedou obhajovat pozici lídra z podzimního ME v Anglii
Historici s archeology zveřejní informace z výzkumu havarovaného bombardéru
Chci po všech lidech ve státním sektoru, aby sebou sakra mrskli, říká herec Ondřej Vetchý
Vláda schválila vyšší rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury. Peníze půjdou i na východ Čech
Vláda schválila návrh na prioritní zahájení dopravních staveb, zabývala se také výstavbou vodních nádrží
Proběhlo slavnostní vyhlašování ankety: 7. ročníku Žena regionu
Lesy České republiky letos nabídly práci 285 nezaměstnaným
Města Letohrad a Jičín byla oceněna jako krajská historická města roku
Výsledky průzkumu: Dvojí kvalita potravin, jiné složení pro náš a jiné pro zahraniční trh
Hejtman a starostka Králík dnes jednali s ministrem vnitra o budoucnosti "pasťáku"
Co se mění od ledna 2016? Novinky Ministerstva práce a sociálních věcí
Ministerstvo zmodernizovalo radiokomunikace hasičů, záchranek a policie
VIDEO: Mladí muzikanti z Kostelce nad Orlicí zahráli v Senátu
Foxconn investuje několik miliard korun, šéf firmy to slíbil premiérovi
Vláda chce přijmout cca 70 syrských uprchlíků. Možná je ubytují v Kostelci
Podorlicko zná nejlepšího starostu. Je z Dobrušky
Alpha s kovovým rámečkem a se sympatickou velikostí

Ministr Chovanec: Stát dá peníze na výstavbu 140 bytů na Rychnovsko
26.04.2017 | 11:32 | Královéhradecký kraj

Vedle cyklostezky vyrostou další skladovací a výrobní haly. Možnost ubytování pro zaměstnance průmyslové zóny žádná
26.04.2017 | 00:46 * | (rup)

Hasiči hodinu po půlnoci vytahovali z potoka dvě podchlazené osoby
24.04.2017 | 09:53 | HZS

Mléčná farma se otevře veřejnosti
23.04.2017 | 21:00 | Vrbík

Módní show Obchodu Módou Odehnal z Doudleb nad Orlicí
21.04.2017 | 07:49 | TV Rychnov

Hledá se pekař, který udrží tradici
21.04.2017 | 12:06 | Rokytnice v Orlických horách

Mladí rybáři soutěžili ve Zlaté udici
18.04.2017 | 08:17 | Vrbík

SZPI prokázala u dalších bubble tea „bez chemických barviv“ přítomnost barviva tartrazin a allura červeň
14.04.2017 | 08:05 | Orlický.net

Obůrka Klopotov má opět svého jelena Matěje
13.04.2017 | 06:14 | Nové Město nad Metují

Pilot ultralightu hlásil potíže. Naštěstí bez problémů přistál na letišti
11.04.2017 | 06:23 | HZS

Škodováčtí odboráři požadují humanizaci pracovní doby
10.04.2017 | 10:04 | (rup)

Hasiči pomohli sundat papouška z koruny stromu
01.04.2017 | 18:43 | HZS

Hasiči vyprostili uhynulého koně
01.04.2017 | 07:37 | HZS

Plameny spolykaly túje, jinde zase trávu
30.03.2017 | 07:37 * | HZS

Stavíte, rekonstruujete? Řekněte si o dotaci. Na výstavě STAVÍME, BYDLÍME vám sdělíme, jak na to
28.03.2017 | 09:00 | Komerční sdělení



zprávy z měst v regionu Orlických hor a Podorlicka

Rychnov nad Kněžnou
Chcete vidět zajímavé dějiny našeho regionu? Pak zajděte na výstavu
Sledujte živě módní show Obchodu s módou Odehnal
Uskutečnila se pěvecká soutěž žáků Kolowratské školy pod názvem : „Duhový kanár 2017“
Opilý cizinec zavrávoral a srazil projíždějícího cyklistu. Ten skončil v nemocnici
Ústí nad Orlicí
Orienťáci v sobotu závodili v centru města
Orlickoústecký Jeden svět ani letos nestrádal zájmem diváků
24. Heranova violoncellová soutěž má své vítěze
Sledujte živě vyhlášení vítězů Heranovy violoncellové soutěže a závěrečný koncert. Právě teď
Žamberk
Kompletní filmová trilogie ZAHRADNICTVÍ v jediném exkluzivním balení!
Pálení čarodějnic v Žamberku
Kino za pade, tentokrát horor, v kině Žamberk!
Balkánský filmový večírek v Žamberku!
Lanškroun
Langerovu vilu a místo, kde bude stát nový kulturní dům, si prohlédli stavebníci
Láska přes internet stála ženu 50 tisíc
Slalom robotických vozítek a obarvené hlavy
Strach? Moc jsem o něm nepřemýšlel
Nové Město nad Metují
Strážníci hledali injekční stříkačky a jehly
Železniční modely a vláčky na zámku
Obůrka Klopotov má opět svého jelena Matěje
Akce Ukliďme Česko se v Novém Městě nad Metují zúčastní desítky dobrovolníků
Dobruška
Vadné osvětlení způsobilo škodu za půl milionu
Ve školní jídelně zahořely zářivky. Provozovatel stravovací zařízení uzavřel
Výstavba rozlučkové síně se zpozdila o půl roku. Firma bude platit penále
Zloděj se vloupal do stavebních buněk. Zmizelo stavební nářadí
Letohrad
Brány památek dokořán, pojede i vláček
Vystavují stovky panenek, nejstarší je z roku 1900
Konsorcium hodnotilo rok fungování
Radnice mění vzhled oficiálního webu
Kostelec nad Orlicí
Tuto neděli budou příznivci tvrdé muziky slavit na koupališti hardcorové Čarodějnice
Tradiční májové odpoledne v Kostelci nad Orlicí
Honza Křížek v Novém zámku
Proběhl Velikonoční jarmark poskytovatelů sociálních služeb z Královéhradeckého kraje
Choceň
Na poli u Chocně vykopali stříbrný poklad, 400 mincí putuje do Mýta
Ukradená pistole skončila v kontejneru
Policisté stále varují, že auto není trezor. Pár dní to ví také majitel střelné zbraně
Jízda pod vlivem alkoholu skončila nárazem do jiného auta
Týniště nad Orlicí
Na festivalu Jardy Marčíka nebude chybět velká swingová show
Přijel vlakem a ze šesti obchodů odešel bez placení. Fantom byl nakonec odhalen
Dominion tour v Týništi nad Orlicí
Hasiči zachraňovali nákupní košík. Uvíznul na klenbě mostu
Vamberk
Osobák ve stromě, autobus odstavený na silnici
Z Vamberka zmizí „výherní terminály“
Kradené pneumatiky vydával za své. Obratem je prodal
Vamberecký hrad byl jako paní Colombová. Každý o něm slyšel a nikdo ho neviděl
Česká Skalice
Kolo nebylo stabilní? Opilý cyklista se neudržel v sedle
Galerie sněhuláků a dalších staveb ze sněhu
Mladí modeláři v České Skalici se učí základům programování v platformě Arduino
Muž vyhrožoval v restauraci střelnou zbraní. Doma si ho později vyzvedla zásahová jednotka
Rokytnice v Orlických horách
Hledá se pekař, který udrží tradici
Polská spisovatelka s delegací partnerských měst navštívila Sýpku
Pojďte kreslit či malovat
Žena jezdila po městě bez papírů a zřejmě také pod vlivem drog
Česká Třebová
Děti ze základních škol se seznámí se zajímavými učebními obory. Navíc je čeká prezentace lokomotiv
Festival Bennewitz nabízí šest setkání se špičkovými umělci, jedním z vrcholů Chrámový galavečer
Česká Třebová přivítá baviče Miloše Knora
Loupež na vlakovém nádraží: Mladá žena s komplici okradla vlastní rodiče
Opočno
Mladí rybáři soutěžili ve Zlaté udici
Přijďte se bát do knihovny v Opočně
Obyvatelé mohou využívat polozapuštěné kontejnery
Cimrmanolog Miloň Čepelka se stal v den životního jubilea čestným občanem Opočna
Orlické hory
V Orlických horách se se jedou závody psích spřežení
Čeští hasiči pomáhali likvidovat požár polské chaty
Nové rozhledny na hřebeni Orlických hor se zatím stavět nebudou. Kvůli administrativní chybě
Blíží se cyklus putovních adventních koncertů na česko-polském pomezí
Podorlicko
O Velikonocích, nové nákupní galerii, Legiovlaku a uklízení Česka
Hasiči v úterý likvidovali několik havárií osobních aut
Dva papoušci ulétli majitelům. Našli je až u Klodzka
Hasiči zasahovali u dvou nehod, "hořících" šaten a klestí v lese
Rychnovsko
Řídili bez papírů a pod vlivem drog či alkoholu
Víkend byl na Rychnovsku rušný. Průmyslová zóna ve statistikách vede
Plameny spolykaly túje, jinde zase trávu
Filmové melodie, jazz, pop i klasika ve znamení čtyř violoncell
Orlickoústecko
Osobák skončil pod mostkem, traktor v betonovém plotě
Sebastian zahraje dnes v Lanškrouně a zítra v Mejtě
Loupežná přepadení a krádeže: Recidivista udeřil na provozovny v šesti případech
Kamion si ustlal v příkopu. Souprava neměla platnou STK
Náchodsko
Žena potřebovala pomoc s opravou domu, nepovedeného pracanta se ale nemohla zbavit
Tržba z hospody obsahovala podezřelou bankovku. Dvoustovka je možná padělek
19letý mladík obviněn z distribuce marihuany. Hrozí mu až 5 leté vězení
Řidič si zřejmě nechal malý odstup. Čtyři auta postupně skončila v sobě

provozuje (c) Pro Junior, z.s. 2006-2017 | ISSN 1803-6317 | za obsah ručí autoři jednotlivých příspěvků
zprávy z volně přístupných zdrojů jsou označeny zkratkou zdroje | | admin
TOPlist Google+